![\"\"](\"https:\/\/mybook.am\/wp-content\/uploads\/2025\/10\/5484123156.jpeg\")
<\/figure>\n\n\n\nS man\u017eelem jsme bydleli v dom\u011b jeho matky. Bylo to pohodln\u011bj\u0161\u00ed \u2013 \u0161et\u0159ili jsme si na vlastn\u00ed bydlen\u00ed, zat\u00edmco jsme pracovali. P\u0159es den byla moje tchyn\u011b vzorem klidu: pekla kol\u00e1\u010de, zal\u00e9vala kv\u011btiny, ptala se, jak jde pr\u00e1ce. Nikdy bych neh\u00e1dala, \u017ee se za touto laskavost\u00ed skr\u00fdv\u00e1 n\u011bco\u2026 ne tak docela norm\u00e1ln\u00edho.<\/p>\n\n\n\n
Prvn\u00ed noc m\u011b probudilo sv\u011btlo. \u00dazk\u00fd paprsek baterky pomalu klouzal po na\u0161ich tv\u00e1\u0159\u00edch, zdech, posteli. Moje tchyn\u011b st\u00e1la ve dve\u0159\u00edch. Jen tam st\u00e1la. Beze slova. Pak ode\u0161la. Myslela jsem si, \u017ee m\u00e1 halucinace, nebo se mo\u017en\u00e1 d\u00edv\u00e1, jestli je zav\u0159en\u00e9 okno. Ale dal\u0161\u00ed noc se to v\u0161echno stalo znovu. P\u0159esn\u011b ve t\u0159i hodiny. Jako by to bylo podle pl\u00e1nu.<\/p>\n\n\n\n
Sna\u017eili jsme se s n\u00ed mluvit. Man\u017eel se klidn\u011b zeptal:
\u201eMami, pro\u010d chod\u00ed\u0161 v noci dom\u016f?\u201c Ti\u0161e, jako by ji to p\u0159ekvapilo, odpov\u011bd\u011bla:
\u201eCht\u011bla jsem v\u011bd\u011bt, co d\u011bl\u00e1\u0161.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eCo m\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat ve t\u0159i r\u00e1no?\u201c neodolal. \u201eSp\u00edme.\u201c<\/p>\n\n\n\n
P\u0159ik\u00fdvla, ale o den pozd\u011bji to v\u0161echno za\u010dalo znovu. Za\u010dala jsem se b\u00e1t tmy. Us\u00ednala jsem a poslouchala, jestli nezav\u0159ou dve\u0159e. N\u011bkdy jsem c\u00edtila, jak stoj\u00ed v \u010dele postele, d\u00fdch\u00e1 a pak se vzdaluje.<\/p>\n\n\n\n
V noci jsme p\u0159estali sp\u00e1t. R\u00e1no se v\u0161echno zd\u00e1lo jako zl\u00fd sen \u2013 slunn\u00e1 kuchyn\u011b, v\u016fn\u011b k\u00e1vy, \u00fasm\u011bv m\u00e9 tchyn\u011b. Ale v noci \u2013 to sam\u00e9 chladn\u00e9 sv\u011btlo baterky.<\/p>\n\n\n\n
Jednoho ve\u010dera jsem \u0159ekla man\u017eelovi:
\u201eP\u0159edst\u00edrejme, \u017ee sp\u00edme. Mo\u017en\u00e1 pak zjist\u00edme, co hled\u00e1.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Souhlasil, i kdy\u017e jsem vid\u011bla, jak se mu t\u0159esou ruce.<\/p>\n\n\n\n
Padla noc. 2:58. Ticho. 2:59. Vrznut\u00ed. Dve\u0159e se lehce pootev\u0159ely. Paprsek baterky znovu klouzal po m\u00edstnosti. Neh\u00fdbala jsem se. P\u0159istoupila k posteli. Ti\u0161e se naklonila. Na p\u00e1r vte\u0159in hrobov\u00e9 ticho. Pak jsem usly\u0161ela sotva sly\u0161iteln\u00fd \u0161epot:
\u201eTak podobn\u00ed\u2026 tak podobn\u00ed\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n
Stiskla jsem man\u017eelovu ruku. S obt\u00ed\u017eemi zadr\u017eel dech. Tchyn\u011b mu prohr\u00e1bla vlasy a najednou za\u0161eptala:
\u201eM\u016fj chlap\u010de\u2026 pro\u010d jsi ode\u0161el?\u201c<\/p>\n\n\n\n
Za\u010dala ti\u0161e plakat. Ne vzlykala, ale plakala \u2013 jako n\u011bkdo, kdo pl\u00e1\u010de ka\u017edou noc. Pak se narovnala a ode\u0161la.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e se dve\u0159e zav\u0159ely, vysko\u010dily jsme. M\u016fj man\u017eel byl b\u00edl\u00fd jako prost\u011bradlo.
\u201eCo \u0159\u00edkala?\u201c zeptala jsem se.
Dlouho ml\u010del. Pak ti\u0161e:
\u201eM\u011bl jsem bratra dvoj\u010de. Zem\u0159el, kdy\u017e n\u00e1m bylo deset. Myslel jsem, \u017ee zapomn\u011bla\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n
Ani jeden z n\u00e1s tu noc ani nemrkl.<\/p>\n\n\n\n
Dal\u0161\u00ed r\u00e1no se tchyn\u011b chovala jako obvykle. V kuchyni st\u00e1l jen hrnek, t\u0159et\u00ed v po\u0159ad\u00ed, s pa\u0159\u00edc\u00ed studenou vodou. Zeptala jsem se:
\u201eMami, p\u0159i\u0161la jsi n\u00e1s v\u010dera ve\u010der nav\u0161t\u00edvit?\u201c Usm\u00e1la se jako d\u00edt\u011b zasko\u010den\u00e9 p\u0159ekvapen\u00edm.
\u201eNe. Pro\u010d bych k tob\u011b chodila? Sp\u00ed\u0161.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Nic v\u00edc jsme ne\u0159ekli. Ale tu noc jsem se znovu probudila. Ticho. Vstala jsem, \u0161la ke dve\u0159\u00edm \u2013 a ztuhla. Dole v ob\u00fdvac\u00edm pokoji se sv\u00edtilo. Moje tchyn\u011b sed\u011bla v k\u0159esle naproti pr\u00e1zdn\u00e9 pohovce a n\u011bco \u0161eptala neviditeln\u00e9 osob\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Nevzbudila jsem man\u017eela. Jen jsem st\u00e1la a poslouchala. Mluvila, jako by vedle m\u011b sed\u011bl chlapec:
\u201eTicho, ned\u011blej hluk. Sp\u00ed. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku, synu. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku.\u201c<\/p>\n\n\n\n