![\"\"](\"https:\/\/mybook.am\/wp-content\/uploads\/2025\/10\/451654654.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\nPoprv\u00e9 jsem ji vid\u011bla v zrcadle \u2013 samoz\u0159ejm\u011b ne doslova. Prost\u011b kdy\u017e jsem se na sebe d\u00edvala, objevila se ve zpr\u00e1v\u00e1ch: \u017eena, kter\u00e1 prom\u011bnila sv\u00e9 t\u011blo v \u201e\u017eiv\u00e9 um\u011bn\u00ed\u201c. Jej\u00ed rty jako na\u0161pulen\u00e9 t\u0159e\u0161n\u011b; jej\u00ed k\u016f\u017ee napjat\u00e1 jako lak na housl\u00edch; jej\u00ed pas t\u00e9m\u011b\u0159 vyr\u00fdsovan\u00fd, neskute\u010dn\u00fd. Popisek pod fotografi\u00ed zn\u011bl: \u201eDv\u011b \u017eebra odstran\u011bna pro dokonal\u00e9 proporce.\u201c A pamatuji si, jak se ve mn\u011b n\u011bco \u0161kubalo \u2013 ne soud, ale podivn\u00e1 sm\u011bs obdivu a hr\u016fzy.<\/p>\n\n\n\n
\u0160la po ulici, jako by to bylo p\u0159ehl\u00eddkov\u00e9 molo. Ka\u017ed\u00fd jej\u00ed pohyb byl odm\u011b\u0159en\u00fd, jej\u00ed pohled ledov\u00fd, sebev\u011bdom\u00fd, jako by v\u0161echno kolem n\u00ed bylo stvo\u0159eno pouze za \u00fa\u010delem jej\u00edho prozkoum\u00e1n\u00ed. Lid\u00e9 se rozhl\u00ed\u017eeli. N\u011bkte\u0159\u00ed \u0161eptali: \u201eBl\u00e1zniv\u00e1,\u201c jin\u00ed si obdivn\u011b fotili na telefony. Ale ona se zd\u00e1la b\u00fdt lhostejn\u00e1 ke v\u0161emu \u2013 jen ke sv\u00e9mu odrazu ve v\u00fdloh\u00e1ch obchod\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e se j\u00ed jeden novin\u00e1\u0159 zeptal, pro\u010d to v\u0161echno d\u011bl\u00e1, odpov\u011bd\u011bla klidn\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 n\u011b\u017en\u011b:
\u201eProst\u011b tvo\u0159\u00edm sama sebe.\u201c
\u201eAle vy u\u017e jste \u010dlov\u011bk, pro\u010d se m\u011bnit?\u201c zeptal se.
\u201eUm\u011blec se nept\u00e1 pl\u00e1tna, jestli je spokojen\u00e9 s prvn\u00edm tahem \u0161t\u011btcem.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Tato v\u011bta mi utkv\u011bla v hlav\u011b na dlouhou dobu. Koneckonc\u016f, kolikr\u00e1t jsme se, i bez skalpelu, p\u0159etvo\u0159ili, abychom vyhovovali ide\u00e1lu n\u011bkoho jin\u00e9ho? Nov\u00fd styl, nov\u00e1 maska, nov\u00e9 filtry. Jej\u00ed \u0161t\u011btec je prost\u011b chirurg.<\/p>\n\n\n\n
\u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee podstoupila p\u0159es \u010dty\u0159icet operac\u00ed. Zv\u011bt\u0161en\u00ed rt\u016f, korekce nosu, brady, l\u00edcn\u00edch kost\u00ed, prsou, h\u00fd\u017ed\u00ed. Pak zmen\u0161en\u00ed. Pak zase zv\u011bt\u0161en\u00ed. Bylo to, jako by nebojovala o kr\u00e1su, ale proti pr\u00e1zdnot\u011b. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se pod\u00edvala do zrcadla, nevid\u011bla tv\u00e1\u0159, ale projekt \u2013 nedokon\u010den\u00fd, vy\u017eaduj\u00edc\u00ed dal\u0161\u00ed z\u00e1sah.<\/p>\n\n\n\n
Jednoho dne se p\u0159iznala kamar\u00e1dce:
\u201eNem\u016f\u017eu p\u0159estat.\u201c
\u201ePro\u010d?\u201c zeptala se.
\u201eProto\u017ee nev\u00edm, kdo jsem, kdy\u017e p\u0159estanu.\u201c To zn\u011blo d\u011bsiv\u011bji ne\u017e jak\u00e1koli diagn\u00f3za. Koneckonc\u016f, jej\u00ed z\u00e1vislost nebyla na bolesti, na pozornosti, ale na pocitu kontroly. Ve sv\u011bt\u011b, kde se v\u0161echno hroutilo, se alespo\u0148 mohla zm\u011bnit. Skalpel byl jej\u00ed modlitbou, opera\u010dn\u00ed s\u00e1l jej\u00edm chr\u00e1mem.<\/p>\n\n\n\n
Ale tady je to p\u0159ekvapiv\u00e9: jednoho dne se skute\u010dn\u011b zastavila. Po sv\u00e9 posledn\u00ed operaci, kdy\u017e ji l\u00e9ka\u0159i varovali, \u017ee dal\u0161\u00ed z\u00e1krok by ji mohl st\u00e1t \u017eivot. Pak zmizela z m\u00e9di\u00ed. N\u011bkolik let \u2013 ticho. A\u017e do jednoho dne, kdy jsem ji znovu vid\u011bla \u2013 v kr\u00e1tk\u00e9m dokumentu. Sed\u011bla bez make-upu, s sotva znateln\u00fdmi jizvami u rt\u016f. Jej\u00ed hlas byl tich\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 d\u011btsk\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
\u201eMyslela jsem si, \u017ee tvo\u0159\u00edm kr\u00e1su,\u201c \u0159ekla. \u201eAle uk\u00e1zalo se, \u017ee jsem se celou tu dobu sna\u017eila vymazat sama sebe.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Tato slova zas\u00e1hla siln\u011bji ne\u017e jak\u00e1koli fotografie. Proto\u017ee zachycuj\u00ed podstatu cel\u00e9ho na\u0161eho stolet\u00ed: ne\u017eijeme, upravujeme. T\u011bla, tv\u00e1\u0159e, du\u0161e. A \u010d\u00edm v\u00edce se ustupujeme do um\u011blosti, t\u00edm m\u00e9n\u011b \u017eiv\u00fdmi se st\u00e1v\u00e1me.<\/p>\n\n\n\n
N\u011bkte\u0159\u00ed ji budou naz\u00fdvat bl\u00e1znivou, jin\u00ed state\u010dnou. Nebo je mo\u017en\u00e1 prost\u011b prvn\u00ed, kter\u00e1 dokon\u010dila to, co mnoz\u00ed d\u011blaj\u00ed ve st\u00ednu? Koneckonc\u016f, ka\u017ed\u00fd lajk je malou injekc\u00ed uzn\u00e1n\u00ed. Ka\u017ed\u00fd filtr je drobn\u00e1, neanestezovan\u00e1 operace.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e zvedla o\u010di a pod\u00edvala se p\u0159\u00edmo do kamery, u\u017e v n\u00ed nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 hrdost ani strach. Jen \u00fanava. A zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u00faleva.
\u201eTe\u010f kone\u010dn\u011b c\u00edt\u00edm bolest,\u201c \u0159ekla. \u201eA to znamen\u00e1, \u017ee jsem na\u017eivu.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Vypnul jsem obrazovku a znovu se pod\u00edval do zrcadla. Moje tv\u00e1\u0159 se najednou zd\u00e1la k\u0159ehk\u00e1, skute\u010dn\u00e1, nedokonal\u00e1. A poprv\u00e9 po dlouh\u00e9 dob\u011b jsem necht\u011bl nic m\u011bnit.<\/p>\n\n\n\n
Proto\u017ee mo\u017en\u00e1 prav\u00e1 kr\u00e1sa nespo\u010d\u00edv\u00e1 v tom, co je vytvo\u0159eno rukou, ale v tom, co z\u016fstane, kdy\u017e ruce klesnou.<\/p>\n\n\n\n
A j\u00e1 to vid\u011bl znovu \u2013 ne v lesku, ne na obrazovce, ale n\u011bkde hluboko, v odrazu, kter\u00fd u\u017e nepot\u0159eboval korekci.<\/p>\n\n\n\n