![\"\"](\"https:\/\/mybook.am\/wp-content\/uploads\/2025\/10\/65465165-832x1024.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\nKdy\u017e v\u00e1m v\u00edtr vrh\u00e1 do obli\u010deje ostr\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky, zd\u00e1 se, jako by samotn\u00e1 zima testovala, kolik tepla ve v\u00e1s zb\u00fdv\u00e1. Toho dne v\u00edtr v Tomsku pronikal a\u017e na kost. N\u011bkde pod zapr\u00e1\u0161en\u00fdm sn\u011bhem, v \u0159\u00edji, se t\u0159\u00e1sla ko\u010dka. \u0160ed\u00e1 hrouda, mezi ledem t\u00e9m\u011b\u0159 neviditeln\u00e1. U\u017e nem\u0148oukala \u2013 jen z\u00edrala. A v t\u011bch o\u010d\u00edch bylo n\u011bco nesnesiteln\u011b lidsk\u00e9ho: prosba, stud, pod\u0159\u00edzenost. Jmenovala se Dymka. I kdy\u017e tehdy nikdo neznal jej\u00ed jm\u00e9no ani jej\u00ed osud.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e ji veterin\u00e1\u0159 zvedl, z jej\u00edch tlapek se linul hnilobn\u00fd z\u00e1pach \u2013 hrozn\u00fd z\u00e1pach, jako by se p\u0159iznala k opo\u017ed\u011bnosti. Omrzliny. V\u0161echny \u010dty\u0159i tlapky. V norm\u00e1ln\u00edm p\u0159\u00edb\u011bhu by to byl konec. Ale kdo \u0159\u00edkal, \u017ee \u017eivot mus\u00ed b\u00fdt logick\u00fd? N\u011bkdy si najednou vzpomene na z\u00e1zrak \u2013 a vyt\u00e1hne ho z ruk\u00e1vu, jako n\u00e1hradn\u00ed baterku.<\/p>\n\n\n\n
Na Tomsk\u00e9 polytechnick\u00e9 univerzit\u011b se se\u0161el t\u00fdm lid\u00ed trp\u00edc\u00edch nedostatkem sp\u00e1nku, nedostatkem zdroj\u016f a tvrdohlavost\u00ed. L\u00e9ka\u0159i, in\u017een\u00fd\u0159i a program\u00e1to\u0159i najednou c\u00edtili, \u017ee neprov\u00e1d\u011bj\u00ed operaci, ale stav\u00ed most mezi v\u011bdou a soucitem. Z 3D tisk\u00e1rny se za\u010daly vyno\u0159ovat drobn\u00e9, dokonale vyroben\u00e9 titanov\u00e9 nohy. Hladk\u00e9 a studen\u00e9 jako samotn\u00e1 zima, p\u0159esto navr\u017een\u00e9 tak, aby vr\u00e1tily teplo do pohybu. Byly spojeny s kostmi, jako by p\u0159\u00edroda dala zelenou spolupr\u00e1ci s lidmi.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e na n\u011b Dymka poprv\u00e9 vstoupila, laborato\u0159 ztuhla. Ticho bylo hust\u00e9, zvoniv\u00e9, jako vzduch p\u0159ed bou\u0159\u00ed. Jeden krok. Dva. A najednou \u2013 b\u011bh. Trapn\u00e9, komick\u00e9, ale skute\u010dn\u00e9. V tu chv\u00edli se n\u011bkdo zhroutil a propukl v pl\u00e1\u010d. Proto\u017ee v\u0161echno na sv\u011bt\u011b se stalo op\u011bt mo\u017en\u00fdm.<\/p>\n\n\n\n
Ale ne v\u0161ichni v tento z\u00e1zrak v\u011b\u0159ili. Byli skeptici: \u201eNo tak, zv\u00ed\u0159e nen\u00ed \u010dlov\u011bk, pro\u010d tolik \u00fasil\u00ed?\u201c A v t\u011bchto slovech sly\u0161ela ten sam\u00fd studen\u00fd dech, kter\u00fd ji kdysi m\u00e1lem zabil. Koneckonc\u016f, lhostejnost je tak\u00e9 mr\u00e1z, jen vnit\u0159n\u00ed. Uprost\u0159ed sv\u00fdch pochybnost\u00ed Dymka d\u00e1l \u017eila, h\u00fdbala se, p\u0159edla, olizovala doktorovu ruku \u2013 jako by nech\u00e1pala, \u017ee by m\u011bla b\u00fdt \u201emodelem v\u011bdy\u201c. Prost\u011b si u\u017e\u00edvala \u017eivota. Jako by v\u011bd\u011bla: \u017eivot si ne\u017e\u00e1d\u00e1 o povolen\u00ed pokra\u010dovat.<\/p>\n\n\n\n
O n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f pozd\u011bji p\u0159\u00edb\u011bh nabral nov\u00fd sm\u011br \u2013 ten sam\u00fd fale\u0161n\u00fd, ne\u010dekan\u00fd. Dymka nebyla jedin\u00e1. N\u011bkde ve stejn\u00e9m m\u011bst\u011b \u017eil Ry\u017eik \u2013 kocour, kter\u00fd za\u017eil tot\u00e9\u017e. Stejnou zimu, stejnou bolest, stejnou \u0161anci. Byli p\u0159edstaveni. Nejprve opatrn\u011b: dva tvorov\u00e9, kte\u0159\u00ed pro\u017eili zimu a bolest, se k sob\u011b \u010dichali, jako by v jejich v\u016fni rozpozn\u00e1vali n\u011bco zn\u00e1m\u00e9ho. A pak \u2013 jemn\u00e9 \u0161\u0165ouchnut\u00ed nosem, jako znamen\u00ed: \u201eRozum\u00edm. Ty taky?\u201c<\/p>\n\n\n\n
Od t\u00e9 doby \u017eij\u00ed spolu. Dv\u011b ko\u010dky na titanov\u00fdch tlapk\u00e1ch, cvakaj\u00edc\u00ed o podlahu jako mal\u00e1 srd\u00ed\u010dka odhodlan\u00e1 pokra\u010dovat d\u00e1l. Tento zvuk je podstatou \u017eivota. Nen\u00ed v\u017edycky jemn\u00fd, ne v\u017edycky nad\u00fdchan\u00fd. N\u011bkdy je studen\u00fd, kovov\u00fd. Ale pokud je v tom l\u00e1ska, je to teplej\u0161\u00ed ne\u017e jak\u00e9koli slunce.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e jsem poprv\u00e9 vid\u011bla video Dymky stoupaj\u00edc\u00ed po schodech, sev\u0159elo se mi hrdlo. V tomto prost\u00e9m pohybu spo\u010d\u00edv\u00e1 v\u00edt\u011bzstv\u00ed nad t\u00edm, co se zd\u00e1lo neporaziteln\u00e9. Nad osudem, nad bolest\u00ed, nad lidskou ned\u016fv\u011brou. A pomyslela jsem si: mo\u017en\u00e1 uzdraven\u00ed nespo\u010d\u00edv\u00e1 v tom, vr\u00e1tit v\u0161echno do star\u00fdch kolej\u00ed. Jde o to nau\u010dit se \u017e\u00edt nov\u00fdm zp\u016fsobem, ani\u017e bychom ztratili radost. Mo\u017en\u00e1 to je smysl v\u0161ech na\u0161ich ztr\u00e1t \u2013 uvolnit m\u00edsto pro n\u011bco nov\u00e9ho, mo\u017en\u00e1 nezn\u00e1m\u00e9ho, ale skute\u010dn\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n
A tak\u00e9 jsem si pomyslela: kolik \u201eDymk\u016f\u201c je na sv\u011bt\u011b \u2013 lid\u00ed, zv\u00ed\u0159at, du\u0161\u00ed \u2013 kte\u0159\u00ed jen \u010dekaj\u00ed, a\u017e n\u011bkdo uv\u011b\u0159\u00ed, \u017ee n\u011bco \u201enemo\u017en\u00e9ho\u201c je mo\u017en\u00e9. Koneckonc\u016f, n\u011bkdy z\u00e1zraky ned\u011blaj\u00ed and\u011bl\u00e9, ale in\u017een\u00fd\u0159i s \u010derven\u00fdma o\u010dima z nedostatku sp\u00e1nku. A nejsou to modlitby, kter\u00e9 n\u00e1s zachra\u0148uj\u00ed, ale tich\u00e1 vytrvalost t\u011bch, kte\u0159\u00ed nemohou proj\u00edt kolem.<\/p>\n\n\n\n
Te\u010f, kdy\u017e si vzpomenu na ten prvn\u00ed obraz \u2013 \u0161edou hroudu ve sn\u011bhu \u2013 u\u017e se to nezd\u00e1 beznad\u011bjn\u00e9. Je to za\u010d\u00e1tek. Koneckonc\u016f, \u017eivot se n\u011bkdy zlom\u00ed, jen aby zazn\u011bl jako titan. A v tom zvon\u011bn\u00ed se skr\u00fdv\u00e1 s\u00edla, kterou nelze uml\u010det.<\/p>\n\n\n\n