{"id":22572,"date":"2025-11-04T16:57:08","date_gmt":"2025-11-04T13:57:08","guid":{"rendered":"https:\/\/mybook.am\/?p=22572"},"modified":"2025-11-04T16:57:08","modified_gmt":"2025-11-04T13:57:08","slug":"dite-stojici-na-hrbitove-ke-mne-prislo-a-reklo-vcera-si-se-mnou-tenhle-kluk-hral-s-micem-pak-jsem-si-uvedomil-ze-pravda-je-horsi-nez-smrt","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/mybook.am\/?p=22572","title":{"rendered":"\u201eD\u00edt\u011b stoj\u00edc\u00ed na h\u0159bitov\u011b ke mn\u011b p\u0159i\u0161lo a \u0159eklo: \u201aV\u010dera si se mnou tenhle kluk hr\u00e1l s m\u00ed\u010dem.\u2018 Pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee pravda je hor\u0161\u00ed ne\u017e smrt\u2026\u201c"},"content":{"rendered":"\n
Mezi n\u00e1hrobky foukal vlhk\u00fd v\u00edtr a tiskl mi k sob\u011b l\u00edmec kab\u00e1tu. St\u00e1l jsem u hrobu sv\u00e9ho syna \u2013 uplynuly \u010dty\u0159i m\u011bs\u00edce, ale p\u0159ipadalo mi to jako v\u010dera. \u010cerstv\u00e1 hl\u00edna, mramorov\u00e1 deska, fotografie s \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd u\u017e nikdy neuvid\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
Oto\u010dil jsem se. P\u0159ede mnou st\u00e1l chlapec asi sedmi let \u2013 bled\u00fd, s tmav\u00fdmi kruhy pod o\u010dima, s m\u00ed\u010dem v ruce. V\u00edtr mu cuchal vlasy. \u201eCo tady d\u011bl\u00e1te?\u201c zeptal jsem se. \u201eTohle nen\u00ed m\u00edsto na hran\u00ed.\u201c P\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. \u201ePromi\u0148te, pane. Ale mus\u00edm v\u00e1m n\u011bco \u0159\u00edct.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Chystal jsem se odej\u00edt \u2013 v takov\u00e9 dny jsem nem\u011bl n\u00e1ladu na rozhovory. \u201ePoslouch\u00e1m.\u201c Chlapec se pod\u00edval na hrob, pak na fotografii. \u201eV\u010dera si se mnou ten kluk hr\u00e1l s m\u00ed\u010dem.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Zatajil se mi dech. \u201eCo jsi \u0159\u00edkal?\u201c \u201eSt\u00e1l tamhle, u t\u011bch borovic. Hr\u00e1li jsme si dlouho, dokud se neset\u0159ilo.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Vnitro se mi sev\u0159elo. Hloup\u00e1 d\u011btsk\u00e1 fantazie, pomyslel jsem si. Jen d\u00edt\u011b, kter\u00e9 si spletlo obli\u010dej s fotografi\u00ed. Ale hluboko uvnit\u0159 se n\u011bco chv\u011blo \u2013 jako by n\u011bkdo ti\u0161e otev\u0159el dve\u0159e, kter\u00e9 jsem u\u017e d\u00e1vno zevnit\u0159 zamkl.<\/p>\n\n\n\n
\u201ePoslouchej, chlap\u010de,\u201c poda\u0159ilo se mi \u0159\u00edct, \u201eneopova\u017euj se takhle vtipkovat. To je m\u016fj syn. Je mrtv\u00fd.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u201eV\u00edm, pane,\u201c odpov\u011bd\u011bl chlapec a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 klidn\u011b. \u201eAle \u0159ekl mi, abych ti \u0159ekl: \u201aTati, nepla\u010d. Jsem tady.\u2018\u201c<\/p>\n\n\n\n
Ta slova m\u011b probodla jako studen\u00fd vzduch. \u201eKde bydl\u00ed\u0161? Kdo jsou tvoji rodi\u010de?\u201c \u201eM\u016f\u017eu ti to uk\u00e1zat. Nedaleko odsud.\u201c Poj\u010fme, pros\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
Nev\u011b\u0159il jsem tomu. Ale stejn\u011b jsem \u0161el. Proch\u00e1zeli jsme se mezi dla\u017edicemi, v\u00edtr n\u011bco \u0161eptal ve v\u011btv\u00edch. Chlapec se zastavil u star\u00e9ho dubu. \u201eTady.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Na tr\u00e1v\u011b le\u017eel m\u00ed\u010d \u2013 \u010derven\u00fd, opot\u0159ebovan\u00fd. Takov\u00fd jsem nevid\u011bl od poh\u0159bu, ale znal jsem ka\u017ed\u00fd jeho centimetr: m\u016fj syn ho dr\u017eel na fotografii. Koupila jsem mu ho sama k narozenin\u00e1m.<\/p>\n\n\n\n
\u201eKde jsi to vzal?\u201c zeptal jsem se a c\u00edtil, jak se mi t\u0159esou prsty. \u201eDal mi ho. \u0158ekl, \u017ee si u\u017e nechce hr\u00e1t s\u00e1m.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Sv\u011bt se mi rozbu\u0161il. Srdce mi bu\u0161ilo n\u011bkde v krku. Popadl jsem m\u00ed\u010d, ale byl studen\u00fd jako k\u00e1men. \u201eJak se jmenuje\u0161, chlap\u010de?\u201c \u201eTome. Bydl\u00edm nedaleko, t\u00e1mhle, za kostelem.\u201c<\/p>\n\n\n\n
\u0160el jsem za n\u00edm, ale kdy\u017e jsem zahnul za roh, uv\u011bdomil jsem si, \u017ee tam nikdo nen\u00ed. Pr\u00e1zdno. Jen v\u00edtr a list\u00ed pod nohama. Oto\u010dil jsem se \u2013 a m\u00e1lem jsem m\u00ed\u010d upustil. Byl mokr\u00fd\u2026 ale ne od rosy.<\/p>\n\n\n\n
Ve\u010der jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f. V ob\u00fdvac\u00edm pokoji byla fotka m\u00e9ho syna a star\u00e1 krabice s jeho hra\u010dkami. M\u00ed\u010d mezi nimi nebyl. P\u0159\u00edsahal jsem si, \u017ee z\u00edtra n\u00e1lez vr\u00e1t\u00edm na h\u0159bitov.<\/p>\n\n\n\n
Tu noc m\u011b probudilo klep\u00e1n\u00ed. Tup\u00fd, st\u00e1l\u00fd zvuk \u2013 bum\u2026 bum\u2026 bum. M\u00ed\u010d se kut\u00e1lel chodbou. Rozsv\u00edtil jsem \u2013 nic. Jen tich\u00e9 \u017euchnut\u00ed o ze\u010f.<\/p>\n\n\n\n
Neusnul jsem a\u017e do r\u00e1na. Vr\u00e1til jsem se na h\u0159bitov. Na hrob\u011b, vedle kv\u011btin, le\u017eel vzkaz p\u0159elo\u017een\u00fd nap\u016fl. \u201eTati, d\u011bkuji ti, \u017ee jsi na\u0161el m\u00e9ho kamar\u00e1da. U\u017e nen\u00ed s\u00e1m.\u201c<\/p>\n\n\n\n
T\u0159\u00e1sly se mi ruce. Pap\u00edr byl mokr\u00fd, ale ne od de\u0161t\u011b. Rozhl\u00e9dl jsem se \u2013 chlapec nikde. Jen \u010derven\u00fd m\u00ed\u010d le\u017eel pod dubem, p\u0159esn\u011b tam, kde byl v\u010dera.<\/p>\n\n\n\n
Od t\u00e9 doby tam chod\u00edm ka\u017ed\u00fd t\u00fdden. N\u011bkdy vid\u00edm otisky d\u011btsk\u00fdch bot ve vlhk\u00e9 zemi. N\u011bkdy sly\u0161\u00edm tich\u00fd sm\u00edch. A poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e vzhl\u00e9dnu k nebi, si pomysl\u00edm \u2013 mo\u017en\u00e1 jen nev\u00edme, jak naslouchat t\u011bm, kte\u0159\u00ed ode\u0161li.<\/p>\n\n\n\n
![\"\"](\"https:\/\/mybook.am\/wp-content\/uploads\/2025\/11\/465165465.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\n