![\"\"](\"https:\/\/mybook.am\/wp-content\/uploads\/2025\/12\/213465132156-1024x1021.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\nO hodinu pozd\u011bji zav\u0159ela stejnou dve\u0159e i ona. Se sv\u00fdm kufrem.
A s pl\u00e1nem, kter\u00fd by Arthur nep\u0159e\u010detl, ani kdyby mu visel p\u0159ed o\u010dima.<\/p>\n\n\n\n
Jeho let p\u0159ist\u00e1l u mo\u0159e. Milenka se sm\u00e1la, hladila ho po rameni, sv\u011bt mu p\u0159ipadal lehk\u00fd, skoro v\u00fdhern\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
A pak uvid\u011bl ji.<\/p>\n\n\n\n
St\u00e1la u v\u00fdchodu z leti\u0161t\u011b. Klidn\u00e1. Nepohnut\u00e1. Jako n\u011bkdo, kdo v\u00ed p\u0159esn\u011b, pro\u010d tu je.<\/p>\n\n\n\n
Arthur zbledl. Milenka strnula.
Vzduch kolem nich najednou zt\u011b\u017ekl.<\/p>\n\n\n\n
\u2014 Co\u2026 tady d\u011bl\u00e1\u0161? \u2014 vydechl Arthur, jako by mu n\u011bkdo vyrazil dech.
Ud\u011blala k n\u011bmu p\u00e1r krok\u016f a pousm\u00e1la se, a\u017e mrazilo.<\/p>\n\n\n\n
\u2014 Pot\u0159ebovala jsem dovolenou. A tvoje rezervace mi u\u0161et\u0159ila \u010das.
\u2014 Ty\u2026 v\u011bd\u011bla jsi?
\u2014 Dlouho. Jen jsem \u010dekala, a\u017e se p\u0159estane\u0161 schov\u00e1vat za sm\u011b\u0161n\u00e9 l\u017ei.<\/p>\n\n\n\n
A v tu chv\u00edli k n\u00ed p\u0159istoupil mu\u017e. Vysok\u00fd, upraven\u00fd, s pohledem, kter\u00fd j\u00ed pat\u0159il s n\u011bhou, jakou Arthur u\u017e roky neznal. Vzal jej\u00ed kufr \u2014 p\u0159irozen\u011b, jako n\u011bkdo, kdo je po jej\u00edm boku u\u017e d\u00e9le.<\/p>\n\n\n\n
Arthur zbledl je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/p>\n\n\n\n
\u2014 To je kdo?
\u2014 Ten, kdo p\u0159i\u0161el, kdy\u017e ty ses rozhodl odej\u00edt.<\/p>\n\n\n\n
Milenka ud\u011blala krok dozadu, tv\u00e1\u0159 j\u00ed z\u010dervenala studem.<\/p>\n\n\n\n
\u2014 Omlouv\u00e1m se\u2026 j\u00e1\u2026 nev\u011bd\u011bla jsem\u2026 \u2014 za\u0161eptala a rychle zmizela mezi lidmi.<\/p>\n\n\n\n
A Arthur z\u016fstal st\u00e1t.
S\u00e1m.
V ciz\u00ed zemi, s kufrem pln\u00fdm l\u017e\u00ed, kter\u00e9 mu najednou p\u0159ipadaly sm\u011b\u0161n\u011b mal\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
Man\u017eelka se naklonila k n\u011bmu, jej\u00ed hlas byl tich\u00fd, ale ka\u017ed\u00fd t\u00f3n bodal jako jehla:<\/p>\n\n\n\n
\u2014 Cht\u011bl jsi svobodu. M\u00e1\u0161 ji.
Jen v\u011bz jedno: \u017eena ml\u010d\u00ed ne proto, \u017ee je slep\u00e1. Ale proto, \u017ee \u010dek\u00e1 na den, kdy se z tv\u00e9 hry stane tvoje vlastn\u00ed past.<\/p>\n\n\n\n
Oto\u010dila se a ode\u0161la s mu\u017eem, kter\u00fd ji dr\u017eel za ruku, jako by ji chr\u00e1nil p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem.<\/p>\n\n\n\n