![\"\"](\"https:\/\/mybook.am\/wp-content\/uploads\/2025\/12\/98746548465.jpeg\")
<\/figure>\n\n\n\nJen o kousek. O p\u00e1r centimetr\u016f. Tak opatrn\u011b, \u017ee by si toho \u010dlov\u011bk v b\u011b\u017en\u00e9m \u017eivot\u011b sotva v\u0161iml. Tma za nimi p\u016fsobila hutn\u011b, cize. \u010cekala jsem, \u017ee se objev\u00ed silueta, ruka, obli\u010dej. Cokoliv.<\/p>\n\n\n\n
Nikdo neve\u0161el.<\/p>\n\n\n\n
Dve\u0159e z\u016fstaly pootev\u0159en\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
Minuty ub\u00edhaly. Na z\u00e1znamu sp\u00edm. Ticho. A pak znovu pohyb. Tentokr\u00e1t bl\u00ed\u017e. Nep\u0159\u00edjemn\u011b bl\u00edzko.<\/p>\n\n\n\n
A tehdy jsem to uvid\u011bla.<\/p>\n\n\n\n
Vstala jsem z postele.<\/p>\n\n\n\n
Pomalu. Neohraban\u011b. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. Kamera jasn\u011b ukazovala, jak se posad\u00edm, n\u011bkolik vte\u0159in nehybn\u011b sed\u00edm \u2014 jako bych n\u011b\u010demu naslouchala \u2014 a pak vstanu a ud\u011bl\u00e1m krok ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
Nepamatuji si to. V\u016fbec nic.<\/p>\n\n\n\n
Na z\u00e1znamu se nepohybuji jako \u010dlov\u011bk, kter\u00fd si jde pro vodu. Pohyby jsou klidn\u00e9, p\u0159esn\u00e9, a\u017e nep\u0159irozen\u00e9. Zastavila jsem se u dve\u0159\u00ed, naklonila hlavu\u2026 a k\u00fdvla.<\/p>\n\n\n\n
K\u00fdvla. Do pr\u00e1zdna.<\/p>\n\n\n\n
Pak jsem se vr\u00e1tila do postele a lehla si. Cel\u00e9 to trvalo sotva minutu.<\/p>\n\n\n\n
Z\u00e1znam b\u011b\u017eel d\u00e1l. Noc pokra\u010dovala. Ale j\u00e1 u\u017e nedok\u00e1zala odtrhnout o\u010di od obrazovky.<\/p>\n\n\n\n
Ve 03:41 se to stalo znovu.<\/p>\n\n\n\n
Znovu jsem vstala. Znovu jsem \u0161la ke dve\u0159\u00edm. Tentokr\u00e1t jsem ale n\u011bco za\u0161eptala. Zvuk nebyl dokonal\u00fd, p\u0159ehr\u00e1vala jsem tu \u010d\u00e1st po\u0159\u00e1d dokola, zvy\u0161ovala hlasitost\u2026 a\u017e jsem ta slova poznala.<\/p>\n\n\n\n
Byl to m\u016fj hlas.<\/p>\n\n\n\n
Tich\u00fd. Ciz\u00ed. A d\u011bsiv\u011b klidn\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
\u2014 \u201eJsem p\u0159ipraven\u00e1.\u201c<\/p>\n\n\n\n
Po t\u011bch slovech se dve\u0159e otev\u0159ely v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Kamera nezachytila, co bylo za nimi. Vy\u0161la jsem z obrazu.<\/p>\n\n\n\n
Pokoj z\u016fstal pr\u00e1zdn\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
T\u00e9m\u011b\u0159 dvacet minut.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e jsem se vr\u00e1tila, lehla jsem si a do r\u00e1na u\u017e se nepohnula.<\/p>\n\n\n\n
Sed\u011bla jsem p\u0159ed monitorem a nec\u00edtila vlastn\u00ed t\u011blo. V hlav\u011b mi zn\u011bla jedin\u00e1 ot\u00e1zka, ze kter\u00e9 mi b\u011bhal mr\u00e1z po z\u00e1dech:<\/p>\n\n\n\n
Jestli tohle jsem byla j\u00e1\u2026
kdo byl tedy ten \u201en\u011bkdo\u201c, jeho\u017e p\u0159\u00edtomnost jsem c\u00edtila ka\u017edou noc?<\/p>\n\n\n\n
Pustila jsem si z\u00e1znam znovu. A pak je\u0161t\u011b jednou. A tehdy jsem si v\u0161imla detailu, kter\u00fd mi p\u0159edt\u00edm unikl.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159i druh\u00e9m vst\u00e1v\u00e1n\u00ed se v zrcadle sk\u0159\u00edn\u011b na zlomek vte\u0159iny odrazil pohyb \u2014 ne m\u016fj. P\u0159\u00edli\u0161 vysok\u00fd. P\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko. Jako by n\u011bkdo st\u00e1l t\u011bsn\u011b za mnou.<\/p>\n\n\n\n
Dal\u0161\u00ed noc jsem kameru u\u017e nezapnula.<\/p>\n\n\n\n
Od t\u00e9 doby ale ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no nach\u00e1z\u00edm nov\u00e9 stopy:
dve\u0159e, kter\u00e9 jsem si jist\u00e1, \u017ee jsem zav\u0159ela,
v\u011bci, na kter\u00e9 si nepamatuji,
a ten vt\u00edrav\u00fd pocit, \u017ee v noci n\u011bco d\u011bl\u00e1m\u2026 ale ne sama.<\/p>\n\n\n\n
A nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed na tom nen\u00ed strach.<\/p>\n\n\n\n
Nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed je my\u0161lenka, kter\u00e1 se mi vrac\u00ed znovu a znovu:<\/p>\n\n\n\n