![\"\"](\"https:\/\/mybook.am\/wp-content\/uploads\/2025\/12\/789846589465-910x1024.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\n\u201eCo to je?\u201c
Larva? N\u011bjak\u00fd \u010derv? Zbytky mrtv\u00e9ho zv\u00ed\u0159ete? Nebo n\u011bco, co by tam v\u016fbec b\u00fdt nem\u011blo?<\/p>\n\n\n\n
Vyt\u00e1hla jsem telefon, rychle to vyfotila a s odporem jsem se oto\u010dila zp\u00e1tky k domu. Ruce se mi t\u0159\u00e1sly. V hlav\u011b se rozb\u00edhaly nejhor\u0161\u00ed p\u0159edstavy.<\/p>\n\n\n\n
Do vyhled\u00e1va\u010de jsem napsala:
\u201e\u010derven\u00fd sliz smrd\u00ed po hnilob\u011b\u201c<\/p>\n\n\n\n
A pak p\u0159i\u0161el \u0161ok.<\/p>\n\n\n\n
\u010cetla jsem pomalu, znovu a znovu, proto\u017ee mozek odm\u00edtal p\u0159ijmout v\u00fdznam slov.
Ne\u0161lo o zv\u00ed\u0159e. Ne\u0161lo o rostlinu. Ne\u0161lo ani o houbu.<\/p>\n\n\n\n
Byl to slizovec.<\/p>\n\n\n\n
Organismus bez mozku. Bez nervov\u00e9 soustavy. Bez org\u00e1n\u016f.
A p\u0159esto se pohybuje.
Reaguje na sv\u011btlo, vlhkost, potravu.
Dok\u00e1\u017ee si \u201epamatovat\u201c cestu.<\/p>\n\n\n\n
Ta informace mi p\u0159eb\u011bhla po z\u00e1dech jako mr\u00e1z.<\/p>\n\n\n\n
St\u00e1la jsem na vlastn\u00edm dvo\u0159e a d\u00edvala se na n\u011bco, co nabour\u00e1v\u00e1 z\u00e1kladn\u00ed p\u0159edstavy o tom, co je \u017eiv\u00e9 a co ne. Ta hmota se pomalu smr\u0161\u0165ovala a zase roztahovala. Jako by d\u00fdchala. Jako by si \u017eila vlastn\u00edm tempem, lhostejn\u00e1 k m\u00e9mu strachu.<\/p>\n\n\n\n
Barva byla nep\u0159irozen\u00e1. Masit\u00e1. Vlhk\u00e1.
Slunce z\u00e1pach je\u0161t\u011b zesilovalo.<\/p>\n\n\n\n
\u010cetla jsem, \u017ee se slizovci objevuj\u00ed po de\u0161t\u00edch. Miluj\u00ed vlhko, tlej\u00edc\u00ed list\u00ed, starou tr\u00e1vu, kompost. Logick\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Racion\u00e1ln\u00ed d\u016fvod.<\/p>\n\n\n\n
Jen\u017ee strach racion\u00e1ln\u00ed nen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Napadlo m\u011b:
Pro\u010d zrovna tady?
Pro\u010d zrovna u m\u011b?<\/p>\n\n\n\n
Vzpomn\u011bla jsem si na no\u010dn\u00ed d\u00e9\u0161\u0165. Na star\u00e9 list\u00ed u plotu. Na souseda, kter\u00fd ned\u00e1vno vyhodil posekanou tr\u00e1vu za zahradu. V\u0161echno do sebe zapadalo \u2014 a p\u0159esto se mi dv\u016fr najednou zd\u00e1l ciz\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed na tom bylo, \u017ee ten organismus nen\u00ed nebezpe\u010dn\u00fd. Nekou\u0161e. Ne\u00fato\u010d\u00ed. Nen\u00ed jedovat\u00fd.
Ale rozl\u00e9z\u00e1 se.
Pomalu. T\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Dnes u z\u00e1honu.
Z\u00edtra u chodn\u00edku.
A pak prost\u011b zmiz\u00ed. Z\u016fstane po n\u011bm jen such\u00e1 krusta, jako by tam nikdy nebyl.<\/p>\n\n\n\n
Ve\u0161la jsem zp\u00e1tky do domu, umyla si ruce \u2014 jednou, dvakr\u00e1t \u2014 ale ten pocit se necht\u011bl sm\u00fdt. Ani kafe nechutnalo norm\u00e1ln\u011b. V\u0161echno m\u011blo kovov\u00fd podt\u00f3n.<\/p>\n\n\n\n
Ve\u010der jsem se \u0161la pod\u00edvat znovu.
Ta hmota ztmavla. Ztuhla. T\u00e9m\u011b\u0159 se neh\u00fdbala.
Jako by usnula.<\/p>\n\n\n\n
A tehdy mi do\u0161lo, \u017ee se vlastn\u011b neboj\u00edm j\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Boj\u00edm se toho, jak tenk\u00e1 je hranice mezi b\u011b\u017en\u00fdm klidem a n\u011b\u010d\u00edm ciz\u00edm, slizk\u00fdm, nepochopiteln\u00fdm.
R\u00e1no zal\u00e9v\u00e1\u0161 kv\u011btiny.
A o p\u00e1r minut pozd\u011bji stoj\u00ed\u0161 p\u0159ed n\u011b\u010d\u00edm, co ti p\u0159ipomene, \u017ee sv\u011bt nen\u00ed tak jednoduch\u00fd, jak si namlouv\u00e1me.<\/p>\n\n\n\n