Ils restèrent suspendus au-dessus de l’Atlantique pendant onze jours, agrippés au métal froid, comme pour une dernière chance de prouver au monde qu’on peut tenir bon même quand l’eau elle-même exige qu’on se batte de toutes ses forces.

„Jedenáct dní viseli nad Atlantikem a drželi se studeného kovu, jako by chtěli poslední šanci světu dokázat, že člověk se dokáže udržet, i když si to od něj vyžaduje samotná voda.“

Là où hier mon corps m’obéissait sans broncher, aujourd’hui, il émet soudain son premier signal discret…

Tam, kde mě včera mé tělo bezvýhradně poslouchalo, dnes najednou vydává svůj první tichý signál…

Le visage que le monde qualifiait de monstre, et lui, sa force.
Ils restèrent suspendus au-dessus de l’Atlantique pendant onze jours, agrippés au métal froid, comme pour une dernière chance de prouver au monde qu’on peut tenir bon même quand l’eau elle-même exige qu’on se batte de toutes ses forces.
„Jedenáct dní viseli nad Atlantikem a drželi se studeného kovu, jako by chtěli poslední šanci světu dokázat, že člověk se dokáže udržet, i když si to od něj vyžaduje samotná voda.“