Cinquante-quatre ans. L’âge où l’on croit avoir compris les hommes. Où l’on pense savoir reconnaître le danger avant qu’il ne s’approche trop près. J’étais convaincue d’être lucide.

Padesát čtyři let. Věk, kdy si člověk namlouvá, že už rozumí lidem. Že ho nic nepřekvapí. Že má dost zkušeností, aby poznal nebezpečí na první pohled.

Le silence dans cette chambre d’hôpital n’avait rien à voir avec celui de notre maison.

Ticho na nemocničním pokoji mělo jinou váhu než ticho doma.

Les chrysanthèmes blancs frémissaient sous le vent froid du cimetière.
Cinquante-quatre ans. L’âge où l’on croit avoir compris les hommes. Où l’on pense savoir reconnaître le danger avant qu’il ne s’approche trop près. J’étais convaincue d’être lucide.
Padesát čtyři let. Věk, kdy si člověk namlouvá, že už rozumí lidem. Že ho nic nepřekvapí. Že má dost zkušeností, aby poznal nebezpečí na první pohled.