« Tu vas signer ces papiers, Nikola Moravcová ! » hurla Kryštof Pavlíček si fort que les vitres en tremblèrent.

„Podepíšeš ty papíry, Nikolo Moravcová!“ zařval Kryštof Pavlíček tak hlasitě, až se zatřásla skla v oknech. „A jestli ne, nediv se, až si najdu někoho jiného!“

Vers dix heures et demie, des freins ont gémi devant le portail.

Kolem půl jedenácté zaskřípěly u branky brzdy staré felicie.

Le papier de la première enveloppe portait encore l’odeur de l’appartement : un mélange de lavande fanée, de poussière et de souvenirs.
« Tu vas signer ces papiers, Nikola Moravcová ! » hurla Kryštof Pavlíček si fort que les vitres en tremblèrent.
„Podepíšeš ty papíry, Nikolo Moravcová!“ zařval Kryštof Pavlíček tak hlasitě, až se zatřásla skla v oknech. „A jestli ne, nediv se, až si najdu někoho jiného!“