Cette nuit-là, le sommeil ne m’a pas trouvée.

Tu noc jsem vůbec nespala. Dům dýchal svými obvyklými zvuky – tiché oddechování dětí, praskání podlahy, lehké šustění záclon.

Je n’ai pas bougé. Pas d’un pas. Pas d’un souffle. Il existe des instants où le corps se fige, comme si l’âme se retirait légèrement en arrière pour observer la chute.

Neudělala jsem ani krok. Ani nádech. Jsou chvíle, kdy tělo přestane poslouchat a člověk zůstane jen vědomím uvězněným ve vlastním těle.

…« Aujourd’hui, nous pouvons tout lui offrir », dit-elle avec un sourire trop lisse, comme si elle parlait d’un objet oublié, pas d’un enfant vivant.
Cette nuit-là, le sommeil ne m’a pas trouvée.
Tu noc jsem vůbec nespala. Dům dýchal svými obvyklými zvuky – tiché oddechování dětí, praskání podlahy, lehké šustění záclon.