Je serrais cette carte de visite comme si elle pouvait s’évaporer entre mes doigts.
Papier épais, lourd, cher. Logo en relief. Je le connaissais par cœur. Je l’avais « vu » des dizaines de fois… enfin, je
[...]
Авторadmin
Držela jsem tu vizitku tak pevně, až mi zbělely prsty.
Těžký, drahý papír. Reliéfní logo, které jsem znala nazpaměť – viděla jsem ho stokrát na obrazovce… vlastně popisovala jsem ho Elle pokaždé, když
[...]
…L’enveloppe était épaisse, légèrement froissée sur les bords, comme si quelqu’un l’avait serrée longtemps dans ses mains sans oser la remettre.
Le responsable la posa sur le bureau entre nous et s’adossa à sa chaise. Dans son regard, il n’y avait ni colère ni
[...]
…Obálka byla silná, na rozích lehce pomačkaná, jako by ji někdo dlouho svíral v rukou a nevěděl, zda ji má vůbec předat.
Manažer ji položil na stůl mezi nás a opřel se o židli. V jeho očích nebyl hněv. Spíš únava a tiché napětí. „Nevím,
[...]
Le silence du service des urgences avait ce poids particulier, celui qui écrase plus fort que les sirènes.
C’était il y a treize ans. J’étais nouvelle, maladroite, encore trop tendre pour ce que ce métier allait m’apprendre. Ce soir-là, on a
[...]
Ticho na chodbě znělo hlasitěji než sirény.
Třináct let zpátky jsem byla čerstvá sestra na urgentním příjmu, když tam přivezli rodinu po těžké nehodě. Rodiče zemřeli dřív, než jsme mohli
[...]
Cette nuit-là, le sommeil ne m’a pas trouvée.
La maison respirait comme toujours : le souffle paisible des enfants, un craquement dans le parquet, le murmure des rideaux. Tout semblait intact.
[...]
Tu noc jsem vůbec nespala. Dům dýchal svými obvyklými zvuky – tiché oddechování dětí, praskání podlahy, lehké šustění záclon.
Všechno bylo na svém místě. Všechno… kromě mě. Jako by mi někdo vyrval oporu zevnitř a já stála nad prázdnotou, neschopná pochopit, jak
[...]
Je n’ai pas bougé. Pas d’un pas. Pas d’un souffle. Il existe des instants où le corps se fige, comme si l’âme se retirait légèrement en arrière pour observer la chute.
Debout en haut de l’escalier, j’ai compris que ce qui se brisait n’était pas Noël… mais l’illusion soigneusement entretenue de ma vie. Il
[...]
Neudělala jsem ani krok. Ani nádech. Jsou chvíle, kdy tělo přestane poslouchat a člověk zůstane jen vědomím uvězněným ve vlastním těle.
Stála jsem na schodech a sledovala, jak se přede mnou nerozpadá Vánoce, ale celý obraz života, který jsem si roky skládala jako křehkou
[...]