Минулý čtvrtek jsem se doslova vřítila do obchodu s potravinami.
Vlasy rozcuchané, tři děti za mnou křičely, účty se hromadily a hlava praskala pod tíhou tisíce starostí. Myslela jsem si, že už mě
[...]
Авторadmin
…Il tirait sur ma manche sans s’arrêter, sautillant comme s’il venait de voir un miracle au milieu du supermarché.
L’enthousiasme d’un enfant est bruyant, irrépressible — surtout quand on est trop fatiguée pour affronter la moindre surprise. J’ai levé les yeux, et
[...]
…Tahání za rukáv nepřestávalo. Poskakoval, jako by právě uprostřed supermarketu spatřil zázrak.
Dětská radost je hlasitá a nakažlivá — zvlášť ve chvíli, kdy na žádné překvapení nemáš sílu. Zvedla jsem oči a první vteřinu jsem
[...]
Dans le vacarme de la musique et des rires, ces deux mots ont claqué comme une gifle. Plusieurs têtes se sont tournées.
Même le DJ a suspendu son geste. Brianna est devenue pâle, comme si quelque chose venait de se briser à l’intérieur d’elle. —
[...]
V hluku hudby a smíchu ta dvě slova zněla ostřeji než jakýkoli mikrofon.
Lidé se otočili. Dokonce i DJ na okamžik stáhl ruku z pultu. Brianna zbledla, jako by v ní někdo zhasl světlo. „Tati, co
[...]
Le cabinet médical était trop calme ce jour-là.
Une lumière blanche, des dossiers alignés, une voix posée — et une phrase qui tombe sans bruit mais frappe comme un coup sourd
[...]
V ordinaci tehdy panovalo zvláštní ticho. Bílé světlo, papíry na stole, klidný hlas lékaře — a věta, která se zarývá hluboko: „Děti mít nebudete.“ Nezní dramaticky.
Nezní krutě. O to víc bolí. Neútočí hned. Rozkládá naději pomalu, den po dni. Pět let poté se proměnilo v nekonečný čekací prostor.
[...]
Je me suis arrêtée à quelques pas, comme si l’air s’était soudain épaissi.
La grange abandonnée penchait dangereusement, la peinture écaillée, le toit à moitié effondré. Personne n’y avait mis les pieds depuis des années —
[...]
Zastavila jsem se pár kroků před ním, jako by vzduch náhle zhoustl.
Opuštěná stodola stála nakřivo, s oloupanou barvou a propadlou střechou. Nikdo tu nebydlel celé roky — věděla jsem to jistě. A přesto Baxter
[...]
La maison ne s’est pas tue d’un coup. D’abord, les détails ont disparu.
Le bruit feutré des pas, le soupir discret au pied du lit, ce regard posé sur nous sans demander quoi que ce soit.
[...]