Je suis restée allongée sur le carrelage froid de la cuisine jusqu’à l’aube.
Le sol absorbait mes larmes sans poser de questions, comme s’il avait compris que cette nuit-là, je n’avais plus la force d’expliquer quoi
[...]
Авторadmin
Ležela jsem na studené kuchyňské podlaze až do svítání.
Dlažba byla chladná, neosobní, a přesto jediná, která tu noc mlčky přijímala moje slzy. Když se rozednilo, zvedla jsem se ne proto, že
[...]
La vérité ne m’a pas frappée d’un coup. Elle n’est pas arrivée comme une gifle, mais comme une infiltration lente.
Silencieuse. Insidieuse. Comme le froid qui s’installe dans une pièce alors que toutes les fenêtres semblent fermées. Tu frissonnes… sans savoir pourquoi. Un
[...]
Pravda ke mně nepřišla hned. Nepřišla ani potichu, ani s výkřikem.
Spíš se plížila — jako chlad, který cítíš v zádech, i když máš zavřená všechna okna. A ty si pořád říkáš: to je
[...]
Hier, la route n’avait rien d’exceptionnel. Un chemin étroit, poussiéreux, de ceux qu’on emprunte sans y penser, juste pour gagner quelques minutes.
Des champs d’un côté, des arbres maigres de l’autre, l’air sec, presque immobile. Je roulais lentement, l’esprit ailleurs. Et c’est sans doute pour
[...]
Včera ta cesta nevypadala nijak zvláštně. Úzká, zaprášená, taková, po které člověk jede jen proto, aby si zkrátil cestu.
Pole po levé straně, řídké stromy po pravé, vzduch těžký a suchý. Jel jsem pomalu, skoro bezmyšlenkovitě. A možná právě proto jsem si
[...]
L’amitié véritable : sa métamorphose des années 1970 à aujourd’hui
Certaines choses vieillissent avec élégance. Le vin. Les souvenirs. Et — contre toute attente — l’amitié véritable.Mais croire qu’elle reste immobile serait une
[...]
Skutečné přátelství: jak se proměňovalo od 70. let až do dneška
Jsou věci, které stárnou důstojně. Víno. Paměť. A — navzdory všemu — skutečné přátelství.Jenže ono se nikdy nehýbe po přímce. Mění tvar, tón
[...]
J’ai trente-huit ans et je croyais avoir tout vu. Deux enfants, une maison bruyante, des matins en désordre, des soirs trop courts pour reprendre son souffle.
Une vie réelle, sans filtres. Mon plus jeune a seize ans. Jax. Crête rose, piercings, veste en cuir qui sent le vestiaire. Il
[...]
Bylo mi třicet osm a myslela jsem si, že mě už nic nepřekvapí.
Dva synové, věčný hluk, únava, drobné bitvy o každé ráno — taková je skutečnost mateřství. Skutečná, neuhlazená. Mému mladšímu je šestnáct. Jmenuje se
[...]