Smích přichází rychle. Téměř bezmyšlenkovitě.Stačí jeden pohled z dálky:
křiklavé barvy, zvláštní kombinace, oblečení, které se neptá na souhlas okolí. Na zastávce někdo zvedne obočí. V tramvaji zazní tiché posměšky. Na internetu
[...]
Авторadmin
L’idée a jailli sans prévenir. Pas douce, pas élégante — tranchante, presque violente.
Une étincelle née de la colère et de l’amour mêlés. Je me suis agenouillée près de la robe étalée sur le sol et
[...]
Ten nápad se zrodil náhle. Ne jako něžná myšlenka, spíš jako ostrý záblesk – bolestivý, ale jasný.
Dřepla jsem si k šatům ležícím na podlaze a dotkla se roztrženého švu. Látka byla studená. Vzpomínky ne. V hlavě se mi ozval
[...]
Nora resta immobile devant le réfrigérateur, le regard fixé sur cette feuille jaunie scotchée à la porte.
Ce n’était pas une simple liste de repas. C’était une preuve de vie. De présence. De quelqu’un qui connaissait chaque enfant par cœur.Sans
[...]
Nora stála před lednicí déle, než bylo nutné. Ten papír nebyl jen seznamem jídel.
Byl to důkaz, že tu kdysi existoval řád. Že někdo každé z těch šesti dětí znal do detailu. Bez cibule. Jen když je
[...]
Le seuil de la porte s’est soudain rétréci, comme si l’air s’y était contracté.
À cet instant précis, j’ai entendu ma respiration — étonnamment calme. C’est étrange comme le silence intérieur arrive vite quand une décision est
[...]
Dveře se v tu chvíli zdály podivně úzké, jako by se v nich stáhl vzduch.
Najednou jsem slyšela vlastní dech — klidný, až nepřirozeně klidný. Je zvláštní, jak rychle se v člověku rozhostí ticho, když už je rozhodnuto.
[...]
Il se tenait sur le seuil comme un homme qui ne s’est pas perdu dans une ville, mais dans sa propre vie.
Les épaules voûtées, les doigts crispés autour de la sangle d’un sac usé. Il sentait la pluie et quelque chose de plus lourd
[...]
Stál ve dveřích jako člověk, který nezabloudil v ulicích města, ale ve vlastním životě.
Shrbená ramena, nervózní ruce svírající popruh ošoupané tašky. Voněl deštěm a něčím těžkým — jako výčitky, které se nosí příliš dlouho a začnou
[...]
Mais ici, il faut s’arrêter. Pas avancer — reculer d’un pas.
Parce que chaque révolution silencieuse, surtout lorsqu’elle se cache dans des lignes de code et des serveurs anonymes, mérite moins d’enthousiasme aveugle que
[...]