Ticho na chodbě znělo hlasitěji než sirény.
Třináct let zpátky jsem byla čerstvá sestra na urgentním příjmu, když tam přivezli rodinu po těžké nehodě. Rodiče zemřeli dřív, než jsme mohli
[...]
Авторadmin
Cette nuit-là, le sommeil ne m’a pas trouvée.
La maison respirait comme toujours : le souffle paisible des enfants, un craquement dans le parquet, le murmure des rideaux. Tout semblait intact.
[...]
Tu noc jsem vůbec nespala. Dům dýchal svými obvyklými zvuky – tiché oddechování dětí, praskání podlahy, lehké šustění záclon.
Všechno bylo na svém místě. Všechno… kromě mě. Jako by mi někdo vyrval oporu zevnitř a já stála nad prázdnotou, neschopná pochopit, jak
[...]
Je n’ai pas bougé. Pas d’un pas. Pas d’un souffle. Il existe des instants où le corps se fige, comme si l’âme se retirait légèrement en arrière pour observer la chute.
Debout en haut de l’escalier, j’ai compris que ce qui se brisait n’était pas Noël… mais l’illusion soigneusement entretenue de ma vie. Il
[...]
Neudělala jsem ani krok. Ani nádech. Jsou chvíle, kdy tělo přestane poslouchat a člověk zůstane jen vědomím uvězněným ve vlastním těle.
Stála jsem na schodech a sledovala, jak se přede mnou nerozpadá Vánoce, ale celý obraz života, který jsem si roky skládala jako křehkou
[...]
…« Aujourd’hui, nous pouvons tout lui offrir », dit-elle avec un sourire trop lisse, comme si elle parlait d’un objet oublié, pas d’un enfant vivant.
Je la regardais sans vraiment la reconnaître. Dix ans. Dix années effacées comme un paragraphe gênant. Aucun appel. Aucun message. Pas une carte
[...]
…„Teď mu můžeme dát všechno,“ řekla a usmála se tak, jako by mluvila o věci, ne o dítěti z masa a kostí.
Dívala jsem se na ni a měla pocit, že přede mnou stojí cizí žena. Deset let — jako by někdo vzal gumu a
[...]
Au début, ils ont parlé de « métabolisme lent ».Ensuite, de « troubles psychosomatiques ».Puis, plus brutalement : « vous ne faites pas assez d’efforts ».
Les années ont passé, et avec elles un sentiment qui grossissait plus vite que son corps : la honte. Pas la maladie —
[...]
Nejdřív tomu říkali „pomalý metabolismus“.Pak „psychika“.A nakonec prostě „nedostatek snahy“.
Roky ubíhaly a spolu s nimi rostl pocit studu. Ne nádor — stud. Ten se na člověka lepí rychleji než jakákoli diagnóza. Každá
[...]
Le rire surgit presque malgré soi.
Un réflexe. Un regard de loin suffit : des couleurs trop vives, des associations improbables, une tenue qui semble défier toutes les règles
[...]