J’ai lancé le bâton une dernière fois…
Le geste était familier, presque automatique. Le corps se souvient avant l’esprit. Il ne connaît pas le mot « dernière ». Il connaît
[...]
Авторadmin
Naposledy jsem hodila klacek…
Ruka udělala známý pohyb, téměř automaticky. Jako vždy. Tělo si nepamatuje slovo „naposledy“. Pamatuje si jen rytmus. Hodit. Usmát se. Čekat. Klacek vzlétl
[...]
Je me suis arrêtée net — et, sans raison apparente, le supermarché a semblé s’éteindre autour de moi. Les voix, les pas, le bip des caisses… tout est devenu lointain.
Devant le rayon des produits pour enfants se tenait la même vieille dame. Mais ce n’était plus la femme fragile que j’avais vue
[...]
Zastavila jsem se v uličce – a v tu chvíli se svět kolem mě zvláštně ztišil, jako by někdo stáhl hlasitost reality.
U regálu s dětskou výživou stála ta samá stará paní. Ale nebyla stejná. Vůbec ne. Už se neopírala o vozík, nebyla shrbená, nepůsobila
[...]
Ce matin-là, en me dirigeant vers ma voiture, j’ai senti quelque chose se contracter en moi avant même de comprendre pourquoi.
Pas une peur franche. Plutôt une alarme sourde, primitive, comme si mon corps avait vu ce que mon esprit refusait encore de nommer.
[...]
To ráno jsem šla k autu a už pár kroků před ním mě přepadl zvláštní neklid.
Nebyl to strach v pravém slova smyslu. Spíš tiché varování někde hluboko v těle, jako když se instinkt snaží křičet, ale rozum mu
[...]
„Spálená borovicová větev zabalená v papíru není žert.
Je to starý znak.Nepoužívá se k zastrašení, ale k označení.Takto se značí člověk, dům nebo auto.Není to hrozba. Je to signál.Někdo si tě
[...]
Le matin s’est levé dans un calme presque insultant. Le genre de calme qui donne l’impression que le monde se moque de vous.
Dans la cuisine, l’odeur du café flottait dans l’air, la table était dressée comme d’habitude. Rien ne trahissait le désastre en cours. Elle
[...]
Ráno přišlo podivně klidné. Až urážlivě klidné.
V kuchyni voněla káva, topinkovač tiše cvakal, všechno vypadalo tak normálně, že to bolelo. Seděla u stolu a sledovala, jak se svět tváří,
[...]
Internet adore la jeunesse. Les rides, en revanche, le mettent mal à l’aise.
Non pas parce qu’elles seraient laides, mais parce qu’elles rappellent le temps. Et le temps dérange. Alors, quand la photo d’une femme de
[...]