admin, Автор в - Страница 4 из 701

Il est venu aux funérailles de son meilleur ami vêtu d’une robe vert vif, et toute l’Écosse s’est tue, car personne ne s’attendait à voir une telle douleur dissimulée sous une loyauté humaine si courageuse et si vulnérable.

23.11.202523.11.2025admin Коментарий

Le murmure des voix s’estompe instantanément lorsqu’une silhouette en robe verte apparaît sur le chemin du cimetière. Une brise froide soulève le bas [...]

„Přišel na pohřeb svého nejlepšího přítele v zářivě zelených šatech a celé Skotsko ztichlo, protože nikdo nečekal, že uvidí bolest oděnou v tak odvážné, bezbranné lidské loajalitě.“

23.11.202523.11.2025admin Коментарий

Hukot hlasů okamžitě utichne, když se na cestě k hřbitovu objeví postava v zelených šatech. Studený vítr odfoukne lem šatů a odhalí bledá [...]

Ils restèrent suspendus au-dessus de l’Atlantique pendant onze jours, agrippés au métal froid, comme pour une dernière chance de prouver au monde qu’on peut tenir bon même quand l’eau elle-même exige qu’on se batte de toutes ses forces.

22.11.202522.11.2025admin Коментарий

Un bruit les frappe aussitôt : un grincement métallique, comme si l’air était arraché de l’intérieur. La roue de l’énorme pétrolier vibre si [...]

„Jedenáct dní viseli nad Atlantikem a drželi se studeného kovu, jako by chtěli poslední šanci světu dokázat, že člověk se dokáže udržet, i když si to od něj vyžaduje samotná voda.“

22.11.202522.11.2025admin Коментарий

Okamžitě je zasáhne zvuk – kovové skřípění, jako by někdo trhal vzduch zevnitř. Kolo obrovského tankeru vibruje tak silně, že se zdá, že [...]

Автор
admin

Il est venu aux funérailles de son meilleur ami vêtu d’une robe vert vif, et toute l’Écosse s’est tue, car personne ne s’attendait à voir une telle douleur dissimulée sous une loyauté humaine si courageuse et si vulnérable.

„Přišel na pohřeb svého nejlepšího přítele v zářivě zelených šatech a celé Skotsko ztichlo, protože nikdo nečekal, že uvidí bolest oděnou v tak odvážné, bezbranné lidské loajalitě.“

Ils restèrent suspendus au-dessus de l’Atlantique pendant onze jours, agrippés au métal froid, comme pour une dernière chance de prouver au monde qu’on peut tenir bon même quand l’eau elle-même exige qu’on se batte de toutes ses forces.

„Jedenáct dní viseli nad Atlantikem a drželi se studeného kovu, jako by chtěli poslední šanci světu dokázat, že člověk se dokáže udržet, i když si to od něj vyžaduje samotná voda.“

Là où hier mon corps m’obéissait sans broncher, aujourd’hui, il émet soudain son premier signal discret…

Tam, kde mě včera mé tělo bezvýhradně poslouchalo, dnes najednou vydává svůj první tichý signál…

Le visage que le monde qualifiait de monstre, et lui, sa force.

Tvář, kterou svět nazýval monstrem, a on, jeho síla.

Une balle dont elle ignorait l’existence : le passé hantait sa tête depuis près d’un demi-siècle.

Kulka, o které nevěděla: minulost žila v její hlavě téměř půl století.