admin, Автор в

Je suis resté assis dans la voiture, le moteur éteint. Dans ces moments-là, le temps ne s’écoule pas — il s’égoutte.

17.01.202617.01.2026admin Коментарий

Lentement. Cruellement. Comme s’il prenait plaisir à faire durer la douleur. L’homme s’est penché vers Lizzie, lui a murmuré quelque chose, et elle [...]

Seděl jsem v autě a motor zůstal vypnutý. V takových chvílích čas neteče — jen kapá. Pomalu, krutě, bez slitování.

17.01.202617.01.2026admin Коментарий

Ten muž se sklonil k Lizzie, něco jí pošeptal a ona se rozesmála. Ten smích jsem znal. Čistý. Důvěřivý. Smích, který kdysi patřil [...]

Le silence qui régnait dans le bloc opératoire était presque irréel.

17.01.202617.01.2026admin Коментарий

Un silence lourd, oppressant, comme si le temps lui-même avait décidé de s’arrêter. Deux vies.Deux cœurs.Deux destins qui n’avaient pas encore eu le [...]

Ticho na operačním sále bylo tak hutné, že se zdálo, jako by se zastavil samotný čas.

17.01.202617.01.2026admin Коментарий

Dva životy. Dvě srdce. Dva osudy, které se ještě ani nestihly projevit — a přesto byly od narození svázány v místě, kde vznikají [...]

La salle était remplie de visages qui connaissaient le nom de mon mari, ses succès, ses contrats.

17.01.2026admin Коментарий

Des partenaires, des amis, de la famille. Les rires coulaient facilement, les verres tintaient, la musique enveloppait tout d’un luxe rassurant. Une vitrine [...]

Sál byl plný lidí, kteří znali jméno mého muže lépe než mé vlastní. Partneři, přátelé, příbuzní.

17.01.202617.01.2026admin Коментарий

Smích, cinkání sklenic, drahá hudba. Všechno působilo dokonale – jako pečlivě naaranžovaná vitrína úspěchu. Když nás vyzvali doprostřed místnosti, objala jsem ho. Usmíval [...]

La clinique aurait dû fermer depuis longtemps. Dehors, la pluie martelait les vitres avec une obstination presque cruelle.

16.01.202616.01.2026admin Коментарий

À l’intérieur, le silence pesait lourd. Le docteur Ben se tenait devant une table métallique, les yeux fixés sur un grand chien au [...]

Автор
admin

Je suis resté assis dans la voiture, le moteur éteint. Dans ces moments-là, le temps ne s’écoule pas — il s’égoutte.

Seděl jsem v autě a motor zůstal vypnutý. V takových chvílích čas neteče — jen kapá. Pomalu, krutě, bez slitování.

Le silence qui régnait dans le bloc opératoire était presque irréel.

Ticho na operačním sále bylo tak hutné, že se zdálo, jako by se zastavil samotný čas.

La salle était remplie de visages qui connaissaient le nom de mon mari, ses succès, ses contrats.

Sál byl plný lidí, kteří znali jméno mého muže lépe než mé vlastní. Partneři, přátelé, příbuzní.

La clinique aurait dû fermer depuis longtemps. Dehors, la pluie martelait les vitres avec une obstination presque cruelle.

Klinika už měla být dávno zavřená. Déšť bubnoval do oken a noc se táhla jako nekonečný tunel.

Nous serions prêts à effacer la mémoire… juste pour ne jamais revivre ce cauchemar.

Jsme připraveni vymazat paměť, jen abychom tenhle sen… ne, tuhle noční můru… nemuseli prožít znovu.