Le silence dans la chambre est devenu soudainement épais, presque matériel.
L’air s’est figé, comme si même les machines avaient décidé de se taire par respect pour ce qui venait d’être dit. Liza s’est
[...]
Авторadmin
Ticho na pokoji najednou zhoustlo, jako by se dalo krájet nožem.
Vzduch přestal proudit a přístroje na okamžik ztratily právo vydávat zvuk. Liza se naklonila k miminku a pronesla tiše, skoro něžně — tak,
[...]
Quelque chose s’est fissuré en moi au moment précis où il a dit :« Appelez votre responsable. »
Ce n’était pas une demande. C’était une sentence.Mon esprit s’est emballé — faute professionnelle, avertissement, licenciement. Peut-être pire. J’ai essuyé mes mains moites
[...]
Něco se ve mně zlomilo hned ve chvíli, kdy řekl: „Zavolejte si vedoucí.“Neznělo to jako prosba. Znělo to jako verdikt.
Hlavou mi projelo všechno najednou — porušení pravidel, výtka, vyhazov, možná i pokuta. Ruce se mi třásly, když jsem si je utírala o
[...]
Le silence après ses mots était lourd, presque collant, comme l’air juste avant un orage.
Une pensée absurde m’a traversé l’esprit : j’ai fait quelque chose de mal. Après une perte, le cerveau invente des menaces partout. Sans
[...]
Ticho po jeho slovech bylo těžké, lepkavé, jako vzduch před bouří.
Na zlomek vteřiny mě napadlo, že jsem něco pokazila. Že jsem udělala chybu. Po ztrátě člověk vidí hrozbu i tam, kde žádná není.
[...]
Ticho po jeho slovech bylo těžké, lepkavé, jako vzduch před bouří.
Na zlomek vteřiny mě napadlo, že jsem něco pokazila. Že jsem udělala chybu. Po ztrátě člověk vidí hrozbu i tam, kde žádná není.Beze
[...]
Il arrive que la scène cesse d’être un lieu de lumière et d’applaudissements.
Elle devient une ligne fine, presque invisible, sur laquelle on avance pendant des années en faisant semblant d’avoir l’équilibre. Aujourd’hui, cette ligne a
[...]
Jsou chvíle, kdy pódium přestane být místem světel a potlesku.
Změní se v tenkou hranu, po které člověk kráčí roky — a všichni si myslí, že je pevná. Dnes se ta hrana zlomila.
[...]
J’ai arrêté l’enregistrement. Pas par pitié — par épuisement.
Le silence a changé de nature. Ce n’était plus celui, lourd et public, de la boutique. C’était un silence domestique, poisseux, presque intime.
[...]