Il était trois heures du matin quand le central de police reçut un appel déroutant.
La voix à l’autre bout du fil hésitait : une femme âgée serait assise depuis longtemps sur le trottoir, devant sa maison. Elle
[...]
Авторadmin
Byly tři hodiny ráno, když operační důstojník přijal zvláštní hlášení. Volající mluvil nejistě:
jeho sousedka prý sedí už dlouhou dobu na chodníku před domem. Nehýbe se. Nekřičí. Jen tam je.Policie vyrazila okamžitě, i když nikdo netušil,
[...]
Parfois, une simple phrase lâchée autour d’une table familiale agit comme une déflagration silencieuse. Pas de cris.
Pas de dispute. Juste quelques mots qui fissurent tout ce que l’on croyait solide. Ma mère avait plus de soixante-dix ans quand elle
[...]
Někdy stačí jedna věta u rodinného stolu, aby se v člověku něco zlomilo. Ne hádka. Ne křik. Jen klidná slova, která se zaryjí hlouběji než obvinění.
Moje máma, bylo jí přes sedmdesát, mi u večeře mimochodem oznámila, že si koupila značkové šaty za 1 800 dolarů. Prý jen tak.
[...]
…Les pneus hurlèrent sur l’asphalte, un cri sec, presque inhumain.
Le choc ne fut pas violent, plutôt sourd, comme si la rue elle-même avait retenu son souffle. Devant le capot, un petit corps
[...]
…Pneumatiky zaskřípěly o asfalt, zvuk byl ostrý a cizí, jako by se ulice na okamžik rozlomila.
Náraz nebyl hlasitý, spíš tupý. Ivanovi se sevřel žaludek — před kapotou leželo malé tělo. Všechno kolem ztichlo. Klaksony, hlasy, město — jako
[...]
…Sa voix n’était pas forte. Elle n’en avait pas besoin. Le rire s’est éteint net, comme si quelqu’un venait de couper le son.
— Brianna. Assieds-toi. Un sourire nerveux a traversé son visage. — Oh, ça va… je plaisantais. Mike n’a pas haussé le ton. Il
[...]
…Jeho hlas nebyl hlasitý. Právě naopak. A přesto umlkl smích, jako když někdo náhle vypne proud.
— Brianno. Sedni si. Ta věta dopadla těžce. Brianna se pousmála, ale koutky rtů se jí zachvěly. — No tak, já jsem jen
[...]
À vingt-trois ans, le temps cesse soudain d’être une promesse.Il ne parle plus d’avenir, il ne fait plus de projets.
Il devient lourd, fragile, compté. Chaque matin ressemble à une épreuve silencieuse. C’est à cet âge-là que Steven Eddy a entendu les mots
[...]
Ve třiadvaceti letech se čas najednou zlomí. Přestane slibovat, přestane spěchat vpřed.
Každá hodina ztěžkne, každé ráno je malé vítězství. Právě tehdy se Steven Eddy dozvěděl diagnózu, která neměla žádné „ale“: nevyléčitelná forma rakoviny. Lékaři
[...]