Merci à tous d’être venus, ai-je commencé calmement. Le silence est devenu épais.
Quarante ans de mariage, ce n’est pas qu’une date. C’est une mémoire. Des milliers de jours qu’on ne peut ni effacer ni réécrire.
[...]
Авторadmin
„Děkuji všem, že jste přišli,“ začala jsem klidně. Ticho v sále zhoustlo. „Čtyřicet let manželství není jen číslo.
Je to paměť. Jsou to tisíce dní, které nejdou vymazat ani přepsat.“ Štěpán zbledl. Jeho ruka sklouzla z mého pasu. Už chápal. Ne
[...]
Tout a commencé sans bruit. Pas de cri, pas d’alerte. Juste un silence lourd, presque trop propre.
Ce genre de silence qui, avec le recul, ressemble à un avertissement que personne n’a voulu entendre. La photographie était ancienne, jaunie, marquée
[...]
Ten příběh nezačal křikem. Začal tichem. A ticho je často nejnebezpečnější kulisou pro věci, které se později nedají umlčet.
Fotografie byla zažloutlá, okraje roztřepené, jako by sama nechtěla přežít dvě století. Datace zněla jasně: rok 1820. Nalezená v archivu jednoho starého evropského
[...]
Mot étrange pour une chambre d’hôpital aux murs pâles et à la lumière trop blanche.
Et pourtant, c’est exactement ce que je ressentais. La ligne de front passait par ma gorge. Parler — peut-être survivre. Me taire —
[...]
Válka. Zvláštní slovo pro nemocniční pokoj s bledými stěnami a studeným světlem zářivek.
Přesto přesně vystihovalo, co se odehrávalo uvnitř mě. Frontová linie vedla přes moje hrdlo. Promluvím — možná přežiju. Budu mlčet — vrátím se
[...]
Le silence de l’appartement avait une densité étrange.
Pas un silence apaisant, mais quelque chose de lourd, presque hostile, comme si l’air lui-même refusait de circuler. « Il a dit que
[...]
Ticho v bytě mělo zvláštní váhu. Ne takové to klidné, večerní ticho, ale hutné, těžké, jako by se do zdí vsákla všechna nevyřčená slova.
„Řekl, že musíš zmizet,“ pronesl Noah pomalu, až nepřirozeně klidně.Zmizet. Slovo bez hran, bez vysvětlení. Jako guma, která jedním tahem smaže celý život.
[...]
Je suis restée allongée sur le carrelage froid de la cuisine jusqu’à l’aube.
Le sol absorbait mes larmes sans poser de questions, comme s’il avait compris que cette nuit-là, je n’avais plus la force d’expliquer quoi
[...]
Ležela jsem na studené kuchyňské podlaze až do svítání.
Dlažba byla chladná, neosobní, a přesto jediná, která tu noc mlčky přijímala moje slzy. Když se rozednilo, zvedla jsem se ne proto, že
[...]