Neobjala ho. Nevykřikla. Neplakala.V místnosti bylo takové ticho, že bylo slyšet tikání hodin za zdí.
Postavila se na špičky a naklonila se k jeho uchu.„Tati… já vím, že jsi to neudělal,“ zašeptala tak tiše, že stráže nerozuměly ani
[...]
Авторadmin
Un silence lourd est tombé dans la salle d’audience, comme si l’air lui-même avait cessé de circuler. Personne n’avait demandé le calme. Il s’est imposé tout seul.
Robert Mitchell se tenait au centre, les poignets serrés par des menottes trop étroites. Un homme ordinaire. Un père seul. Coupable d’avoir volé
[...]
Ticho v soudní síni nepřišlo na povel. Spadlo tam samo, těžké a studené, jako když se zavřou dveře do márnice.
Malá ruka ležela na nehybné ruce soudkyně. Prsty drobné, teplé, trochu roztřesené — ale ne strachem. Spíš odhodláním, které u pětiletého dítěte působí
[...]
Dans les vestiaires du lycée, tout commençait par des chuchotements. Puis les chuchotements devenaient des rires.
Et les rires, des flèches.Au milieu des casiers métalliques, Joey restait immobile, les épaules rentrées, les bras croisés sur la poitrine comme un
[...]
V šatně to vždycky začínalo stejně. Tlumený smích, který se během pár vteřin změnil v ostré výkřiky.
Kovové dveře skříněk bouchaly a mezi nimi stál kluk, který si instinktivně zakrýval hruď, jako by se tím dal zastavit svět.Jizva přes hrudník
[...]
Dès notre tout premier rendez-vous, il m’a regardée avec un sourire sûr de lui et a lâché, presque distraitement :« Tu devrais perdre sept kilos… tu me correspondrais davantage. »
Sept kilos.Pas « tu es belle ».Pas « j’aime ton énergie ».Non. Sept kilos. Comme une correction à apporter. Comme une marge à
[...]
Už při prvním setkání mi bez mrknutí oka oznámil, že bych měla shodit sedm kilo, „abych se k němu hodila“.
Řekl to klidně, skoro profesionálně, jako by mluvil o úpravě rozpočtu. A tehdy jsem ještě netušila, že na další schůzku si vezmu metr.
[...]
Krištof Rychlý n’est pas entré dans ma vie comme un sauveur, ni comme une passion dévastatrice.
Il est arrivé doucement, presque discrètement, comme une promesse raisonnable après quarante ans de solitude maîtrisée. À quarante ans, j’avais un travail stable,
[...]
Do mého života vstoupil Krištof Rychlý ne jako hrdina ani jako osudová bouře.
Spíš jako tichý, opatrný příslib, že i po čtyřicítce může přijít něco vyrovnaného. Bylo mi čtyřicet, měla jsem stabilní práci, vlastní dvoupokojový byt
[...]
La salle les accueillit dans une lumière trop vive, presque cruelle.
Une longue table débordait de plats raffinés, de verres en cristal, de fleurs soigneusement disposées. Tout semblait parfait. Trop parfait. Comme si l’élégance
[...]