Slova „večeře“, „společně“, „nebýt sama“ jako by patřila do cizího života, ze kterého byla už dávno vyškrtnuta. V očích se jí na zlomek [...]

Je to paměť. Jsou to tisíce dní, které nejdou vymazat ani přepsat.“ Štěpán zbledl. Jeho ruka sklouzla z mého pasu. Už chápal. Ne [...]

Fotografie byla zažloutlá, okraje roztřepené, jako by sama nechtěla přežít dvě století. Datace zněla jasně: rok 1820. Nalezená v archivu jednoho starého evropského [...]

Přesto přesně vystihovalo, co se odehrávalo uvnitř mě. Frontová linie vedla přes moje hrdlo. Promluvím — možná přežiju. Budu mlčet — vrátím se [...]

„Řekl, že musíš zmizet,“ pronesl Noah pomalu, až nepřirozeně klidně.Zmizet. Slovo bez hran, bez vysvětlení. Jako guma, která jedním tahem smaže celý život. [...]

Dlažba byla chladná, neosobní, a přesto jediná, která tu noc mlčky přijímala moje slzy. Když se rozednilo, zvedla jsem se ne proto, že [...]

Spíš se plížila — jako chlad, který cítíš v zádech, i když máš zavřená všechna okna. A ty si pořád říkáš: to je [...]

Pole po levé straně, řídké stromy po pravé, vzduch těžký a suchý. Jel jsem pomalu, skoro bezmyšlenkovitě. A možná právě proto jsem si [...]

Jsou věci, které stárnou důstojně. Víno. Paměť. A — navzdory všemu — skutečné přátelství.Jenže ono se nikdy nehýbe po přímce. Mění tvar, tón [...]

Dva synové, věčný hluk, únava, drobné bitvy o každé ráno — taková je skutečnost mateřství. Skutečná, neuhlazená. Mému mladšímu je šestnáct. Jmenuje se [...]