Probudil se ne z bolesti, ale ze zvuku. Tupého, kovového, jako by někdo bouchal do radiátoru. Ale nebyl to radiátor. Byla to jeho [...]

Vzduch naplňoval zápach spálené země a železa. Kouř byl tak hustý, že se zdálo, jako by mohl řezat. Běžela. Obličej ji pálil, dech [...]

Vzpomínám si na vůni prachu, když jsem poprvé četl o objevech v mexických horách. Vůně jako starověká země, nedotčená miliony let. Tam, mezi [...]

Pamatuji si ten zvuk. Ne v uších, ale v těle. Jako by se sama země rozhodla vzdychnout a zhluboka se nadechnout. Všechno se [...]

Ve tři ráno ji probudil zápach kouře. Nebyl čas přemýšlet. Jen instinkt – ten starodávný, zvířecí, když matka cítí, že mezi smrtí a [...]

Poprvé jsem o něm slyšel ne z knih, ale od starého Číňana v čajovně v Lijiangu. Naléval vroucí vodu do hliněné konvice a [...]

…Za úsvitu, kdy vzduch v Mpumalangě stále voní rosou a železem, klouže sluneční paprsek po svahu starobylého útesu. A najednou vidíte – ne [...]

Stál po kolena v rudém prachu, sluncem rozpálený vzduch se nad kopci Mirerani rozpouštěl. Ruce se mu třásly – ne únavou, ale očekáváním. [...]

Upravil si klobouk, lehce zamžoural v záři reflektorů a odpověděl – klidně, jako vždy, jako by nemluvil o sobě, ale o něčem věčném:„Abych [...]

Kov voněl zemí. Vlhký, starý, tlustý, jako by zpod hlíny dýchala samotná historie. Když se čepel vynořila z temnoty, archeolog René Charreau, muž [...]