Od chvíle, kdy se k nám nastěhovala, téměř nejedla.
Malá dcera mého manžela – Lucía, sotva pětileté děvčátko s obrovskýma tmavýma očima – seděla u stolu tiše jako přízrak. Každý večer to
[...]
Česká
Na palubě náhle ztichla i ta nejmenší šumění. Jako by letadlo samo zadrželo dech.
Naše tříměsíční vnučka, která ještě před chvílí křičela tak zoufale, až jsem se třásla od vyčerpání, najednou zmlkla… přesně ve chvíli, kdy se
[...]
V jejích sedmdesáti letech mě zaskočilo už to, že si najednou koupila designové šaty za 1800 dolarů — jen proto, aby si je občas oblékla na setkání s kamarádkami.
To mě doslova zarazilo. Tak obrovská částka, jen tak pryč… zatímco můj syn se chystá na vysokou a každá koruna se hodí. Když
[...]
Nebyla dokonalá. Neměla nohy z časopisů, ani břicho, které by se dalo nakreslit jedním tahem tužky.
A její srdce? To bilo příliš tiše, aby se hodilo do hlučného Hollywoodu. Přesto se svět zamiloval právě do ní — jako by
[...]
Moje máma našla tu věc v tátově zásuvce… A já si poprvé uvědomila, že některé obavy nejsou jen výplodem fantazie.
Když ji vytáhla ven, svět se mi na moment zastavil.Ležela jí na dlani — nenápadná, lehká, téměř nevinná. A přesto měla zvláštní ticho,
[...]
Zvonek se rozezvučel tak prudce, až to připomnělo tenký nůž, který rozřízne ticho.
Trhla jsem sebou — ne kvůli zvuku, ale kvůli vědomí, že čas vypršel. Že další krok určí, jestli budu dál žena, která zakrývá
[...]
První okamžik, kdy po porodu uviděla své dítě, měl být přece nejšťastnější v jejím životě.
Jenže místo radosti se z jejích úst vydral výkřik, který proběhl celou nemocnicí jako studený vítr:„To není moje dítě! To není můj syn!“
[...]
Každou noc jsem cítila totéž — jako by v mém domě nebyla jen tma, ale i někdo, kdo se v ní pohybuje tišeji než vlastní dech.
Nejdřív to byly zvuky. Nenápadné, skoro nevinné. Jemné zapraskání podlahy, tiché ťuknutí, šelest, jako když někdo opatrně otevře zásuvku. A já tam ležela,
[...]
Když vyšel z ordinace, měl pocit, že celý svět zněl nějak hlasitěji.
Jako by každé šustnutí papíru, každý krok na chodbě, dokonce i jeho vlastní dech získal zvláštní, cizí tón. Jediný pohled lékaře na snímek
[...]
Plameny už olizovaly horní patra, když se z dusivého dýmu pomalu vynořila ruka — nejistá, roztřesená, ale vzdorovitá.
Lidé dole jako by zkameněli. Někteří automaticky zvedli telefony, jiní si přitiskli dlaň k hrudi, jako by se báli, že i jediný nádech
[...]