Vrzání postele na oddělení se ozvalo tak nečekaně, jako by se čas rozhodl prasknout. Sestřička sotva stihla odhrnout závěs, když se jeden z [...]

Skalpel se sotva dotkl kůže a vzduch v operačním sále jako by zhoustl. Lampy plápolaly, ale světlo váhalo, nechtělo odhalit pravdu o tom, [...]

Déšť bubnoval do kovové podlahy, když úzká mezera ve zdi konečně povolila – jako by si samotné vězení povzdechlo a propustilo ty, které [...]

Vítr mi vnesl do obličeje ostrý, slaný zápach, když loď vplula do kousku vody, který se zdál o něco kalnější než obvykle. Ani [...]

Prašný vítr ji šťouchl do ramene, když se smykem zastavila na kraji silnice – jako by ji samotná silnice prosila, aby zastavila. Chlapec [...]

Hřmění školní tělocvičny jí stále znělo v uších, když si poprvé uvědomila, že se na ni svět dívá jinak. Dav se rozestoupil, jako [...]

Světlo jí prořízlo oči v okamžiku, kdy Larin výkřik naplnil místnost, jako by někdo náhle otevřel dveře do nového vesmíru. Žádné představování – [...]

Když jsem fotografii poprvé podržel proti světlu, v místnosti to vonělo zatuchlým papírem a studeným železem starého rámu. Polotóny se pohlcovaly, jako by [...]

Dveře se s bouchnutím zavřely, jako by se někdo snažil odříznout vlastní únikovou cestu. Vzduchem se linul kovový zápach a Ibrahim Yücel s [...]

První údery byly tak blízko, jako by mu kámen dýchal do obličeje. Ležel přitisknutý ke studené podlaze úzké chodby a poslouchal, jak se [...]