Hladil ji po srsti, jako by se snažil zapamatovat si každou linii, každou křivku jejího starého těla, každý nádech. Prsty se mu třásly. [...]

Snímek našli náhodou, mezi zažloutlými papíry pokrytými prachem. Starý tisk, na okrajích lehce rozmazaný, jako by se ho sám čas snažil vymazat. Zobrazoval [...]

Sníh pod jejich nohama byl jako křehké sklo – praskne a člověk by se zhroutil do ticha. Vzduch voněl mrazem a prázdnou nábojnicí [...]

Chlad udeřil okamžitě, jako rána do srdce. Vzduch zhoustl, jako by jí v krku svíralo vazké ticho. Anna se pokusila vstát, ale nohy [...]

Pamatuji si vůni vanilky a lehký kouř ze svíček. Hudbu – tichou, jako dýchání před zpovědí. Všechno bylo připravené: víno dýchalo ve sklenici, [...]

Jeho matka vešla do pokoje, kde stále přetrvávala vůně mléčného šamponu a teplé vlny. Na pohovce ležela chlapcova záda, jeho drobná ručička spočívala [...]

Kov vrzal, jako by sténal. Kola, chvějící se nad propastí, škrábala o okraj silnice a pod nimi se rozkládala prázdnota, ozývající se větrem. [...]

Když nůž narazil na odpor, myslela jsem si, že klobása je prostě zmrzlá. Studená kuchyně, šedivé ráno, líné světlo z okna. Všechno bylo [...]

Anna znala pach smrti lépe než vůni kávy. Ulpíval jí na kůži, usazoval se ve vlasech jako neviditelný prach. Po třech letech v [...]

„Přines mi kávu, ženo!“ prořízl ranní vzduch poručíkův hlas jako výstřel. Prach nad cvičištěm se ani nestihl usadit po nástupu a jeho výkřik [...]