Bez vysvětlení. Bez telefonátu. Bez jediné zprávy. Bez pomoci. Zmizel, jako by nikdy neexistoval. Místo maturitního plesu si sundala třpytivé šaty a oblékla [...]

Ten večer začal klidně. Na stole voněla pečená ryba, čerstvý chléb a kopr, skleničky tiše cinkaly, když jsem je stavěla na ubrus. Ruce [...]

Spíš proto, že některé věty potřebují ticho, aby mohly vůbec zaznít. Papír v mé ruce byl lehký, ale význam měl váhu kamene. „Takže,“ [...]

Byla zase pozdě. Už potřetí ten týden. Ředitel byl nekompromisní: další zpoždění a stipendium zmizí. A bez něj by škola skončila. Stejně jako [...]

Ticho v salónu zhoustlo, jako by někdo vypnul vzduch. Ten výraz v její tváři jsem viděla poprvé: klidný, tvrdý, dospělý. Už to nebyla [...]

„Přijeli jsme na základě hlášení,“ řekl klidně. „Sousedi slyšeli křik a nahlásili možné úmyslné poškození majetku.“ Karla se ušklíbla a napila se kávy, [...]

Ne tak, že by svět explodoval. Spíš se stáhl, ztichl, jako když někdo náhle zavře dveře a nechá tě samotného s ozvěnou vlastních [...]

Pronikal vším – hedvábným tichem první třídy, nervy pasažérů i sebejistotou muže, který byl zvyklý ovládat celý svět. Malá Nora se zmítala v [...]

Ne hlasitě, ne dramaticky. Spíš tiše, jako když praskne napětí v přetaženém drátu. Vzduch zhoustl. Lidé přestali dýchat. První tóny nebyly efektní. Žádná [...]

Automaticky jsem si přitiskla dítě blíž k sobě. Klidně dýchalo, netušíc, že se mi v té chvíli svět láme napůl. „Policii…?“ zopakovala jsem [...]