Jen zvuk, který sklouzne po povrchu. Ale někde hluboko v tobě se už něco začne hýbat, jako hladina jezera těsně před bouří. Přesně [...]

Ten den působil skoro krutě, jako rýpnutí do místa, které se ještě nezahojilo.Otec seděl naproti tatérovi, držel v ruce fotografii svého syna — [...]

Kov narazil do masa a ticho se zachvělo, jako by živé stvoření polykalo křik, jenž se nedokázal prodrat ven. Nad postelí stál soused. [...]

Stačil jediný komentář od vlastní dcery — krátký, tvrdý, bez slitování — a člověk má pocit, že mu někdo přehodil srdce do ledové [...]

Představte si to: tisíce mamografů , desítky tisíc životů, miliony mikroskopických signálů v tkáni prsu, které ani zkušený lékař neuvidí pod sebepřesnějším přístrojem [...]

Člověk si myslí, že bolest křičí. Ale ne – někdy jen sedí v rohu jako studený stín a čeká, až si ho všimneš. [...]

A pak přijde děvčátko, které má skutečně jen polovinu mozku – a přesto začne žít způsobem, který donutí i nejotrlejší lékaře zadržet dech. [...]

Ne hned — jen tak nenápadně, jako když se starý dům najednou nadechne a člověk si uvědomí, že v něm není sám. Ta [...]

Když jsem tu zažloutlou rodinnou fotografii z roku 1954 držela v ruce jako dítě, připadalo mi to jako obyčejná nuda. Pár lidí, špatné [...]

Sál šuměl, jako by všichni čekali, že řeknu něco učeného, chytrého, slavnostního. Ale mně se v hlavě držel jen jeden obraz: máminy ruce. [...]