Probudil ho zvuk, který se nedal k ničemu přirovnat — jako kdyby někdo udeřil samotný vzduch.
Kov narazil do masa a ticho se zachvělo, jako by živé stvoření polykalo křik, jenž se nedokázal prodrat ven. Nad postelí stál soused.
[...]
Česká
Pod naší usměvavou fotkou od moře jsem zůstala sedět jako opařená.
Stačil jediný komentář od vlastní dcery — krátký, tvrdý, bez slitování — a člověk má pocit, že mu někdo přehodil srdce do ledové
[...]
Jakmile si člověk uvědomí, že umělá inteligence začne vidět to, co lidské oko nikdy nezachytí, svět medicíny se začne lámat přímo před námi.
Představte si to: tisíce mamografů , desítky tisíc životů, miliony mikroskopických signálů v tkáni prsu, které ani zkušený lékař neuvidí pod sebepřesnějším přístrojem
[...]
S těžkým, opravdu těžkým srdcem vám musím říct, že naše dvouletá holčička, dítě s andělskou tváří, nás opustila… a odletěla mezi hvězdy.
Člověk si myslí, že bolest křičí. Ale ne – někdy jen sedí v rohu jako studený stín a čeká, až si ho všimneš.
[...]
Zajímavé, jak se někdy zdá, že svět praskne přesně ve chvíli, kdy člověku zbývá jen půlka naděje.
A pak přijde děvčátko, které má skutečně jen polovinu mozku – a přesto začne žít způsobem, který donutí i nejotrlejší lékaře zadržet dech.
[...]
V ten den jsem měl pocit, že se vzduch kolem mě změnil.
Ne hned — jen tak nenápadně, jako když se starý dům najednou nadechne a člověk si uvědomí, že v něm není sám. Ta
[...]
„Stíny minulosti někdy mluví hlasitěji než tváře na fotografii…“
Když jsem tu zažloutlou rodinnou fotografii z roku 1954 držela v ruce jako dítě, připadalo mi to jako obyčejná nuda. Pár lidí, špatné
[...]
Když jsem se postavil k mikrofonu, nevěděl jsem, kde začít.
Sál šuměl, jako by všichni čekali, že řeknu něco učeného, chytrého, slavnostního. Ale mně se v hlavě držel jen jeden obraz: máminy ruce.
[...]
Když Victor dorazil domů, ještě pořád doufal, že to celé je jen špatný den, administrativní chaos, jedna velká náhoda.
Sundal kabát, odhodil klíče na stůl a zapnul telefon, aby „začal znova“. Jenže telefon nezačal.Telefon skončil. Na displeji blikala jediná zpráva od jeho
[...]
Plamen šplhal po fasádě jako rozpálený had, který se odmítá zastavit. Každé poschodí jen na vteřinu zaváhalo, než se znovu rozhořelo — a sklo praskalo, jako by bylo z papíru.
Dole na ulici se lidé začali zastavovat. Nejdřív jen zvědavě, pak už s podivným tichem v očích. Všichni cítili, že tentokrát to není
[...]