Skutečné přátelství: jak se proměňovalo od 70. let až do dneška
Jsou věci, které stárnou důstojně. Víno. Paměť. A — navzdory všemu — skutečné přátelství.Jenže ono se nikdy nehýbe po přímce. Mění tvar, tón
[...]
Česká
Bylo mi třicet osm a myslela jsem si, že mě už nic nepřekvapí.
Dva synové, věčný hluk, únava, drobné bitvy o každé ráno — taková je skutečnost mateřství. Skutečná, neuhlazená. Mému mladšímu je šestnáct. Jmenuje se
[...]
Jméno Markéta Konvičková v ten den zaznělo jinak než obvykle. Ne jako titulek programu, ne jako jméno na plakátu.
Zaznělo křehce. Jako prasklina v hlase, kterou nebylo možné přeslechnout. Všechno začalo nenápadně. Krátká zpráva. Pár slov, která měla zůstat jen textem. Takových
[...]
Bylo mi jednačtyřicet. Šest let vdovství člověka naučí zvláštní disciplíně: dýchat tiše, usmívat se opatrně a nikdy nečekat zázraky.
První manžel, Peter, zemřel při autonehodě a svět se tehdy rozlomil jako sklo. Jeho nejlepší přítel Daniel byl tím, kdo sbíral střepy. Ne
[...]
…Ty tři tečky se neobjevily. Displej zůstal prázdný, studený jako okno ve čtyři ráno, kdy město ještě neví, jestli má vstát.
Telefon hřál v dlani, skoro jako by byl živý, jako by se nadechoval k odpovědi — a pak si to rozmyslel. Seděla jsem
[...]
Telefon mi pálil v ruce, jako by byl rozpálený. Srdce bilo nepravidelně, zakopávalo samo o sebe.
— Stacy, kde jsi? — zeptala jsem se a snažila se, aby hlas nezradil, jak se třesu. Odpověděl mi jen šum. Přerývaný dech.
[...]
Mike se zastavil přímo před ní. Ne jako otec, ne jako soudce. Jako člověk, který už nemá důvod chránit lež.
Hudba z parkoviště hrála dál, fotoaparáty cvakaly, ale kolem nás se vytvořilo zvláštní vakuum. Ticho, které pálilo. „Zopakuj to,“ řekl klidně. „Nahlas. Ať
[...]
Dveře se otevřely pomalu. Ne dramaticky. Žádný filmový moment. Prostě obyčejný pohyb, jako by se otevíraly tisíckrát denně.
Žena přede mnou zbledla. Ne proto, že by mě poznala. Spíš proto, že v mém hlase zaslechla něco, co se nedá předstírat. „Prosím…
[...]
Dveře kanceláře se zavřely tak prudce, že sklo v rámu tiše zazvonilo.
Zůstala jsem stát uprostřed místnosti a měla pocit, jako bych vstoupila do cizího snu — příliš ostrého, příliš skutečného. Nenabídl mi židli. Ani
[...]
Říkají tomu „zdravotní kontrola“. Slova jsou uhlazená, sterilní, jako nástroje vytažené z nerezového zásobníku.
Jenže tahle sterilita nechrání tělo — chrání systém. V té místnosti není chlad z klimatizace. Je to chlad myšlenky, že člověk sem nepřichází
[...]