Dveře se otevřely pomalu. Ne dramaticky. Žádný filmový moment. Prostě obyčejný pohyb, jako by se otevíraly tisíckrát denně.
Žena přede mnou zbledla. Ne proto, že by mě poznala. Spíš proto, že v mém hlase zaslechla něco, co se nedá předstírat. „Prosím…
[...]








