Ten hlas mě budí i ze spánku. Tenký, rozechvělý, jako když se trhá struna.
„Mami… prosím. Přijeď domů. Rychle.“A pak ještě jedna věta, která se mi zaryla pod kůži:„Táta mi dal džus. Byl… divný.“Telefon spadl. Ozýval se
[...]
Česká
Pruh načítání se vlekl nekonečně pomalu.
Každé procento jako by mi zatínalo další hřebík do hrudi. V hlavě hluk, v krku sucho. Co může být „tak hrozného“ na dívce,
[...]
Pohřební hlína ještě ani nestihla úplně ztvrdnout a já už měla pocit, že se mi rozpadl celý svět.
Před několika měsíci jsem pohřbila svého manžela, Daniela. Rakovina ho vzala rychle, nelítostně — jako by někdo zhasl světlo uprostřed věty. Zůstaly jsme
[...]
V sedmnácti jsem držela v náručí dvě novorozená tělíčka, zatímco moje spolužačky řešily maturitu a první lásky.
Já řešila pleny, noční pláč… a ranní nevolnosti, které jsem před světem skrývala tak dlouho, jak to šlo.Jejich otec, Evan — hvězda školního
[...]
V domě se rozhostilo zvláštní ticho. Ne to klidné, večerní, ale těžké, dusivé — takové, při kterém má člověk potřebu zkontrolovat zámek na dveřích.
Carol přišla rychle. Příliš rychle. Jako by tušila, že na ni něco čeká. Na tváři měla úsměv, který jsem znala až příliš dobře:
[...]
Naklonila jsem se k ní a s klidem, který ji musel zaskočit, jsem zašeptala:„Zítra to zjistíš.“
Usmála se. Ten samý sebejistý úsměv, který jsem znala už ze školy. Úsměv člověka, který je přesvědčený, že má vždy navrch. Svatba pokračovala
[...]
…Náměstí bylo pokryté nedotčeným sněhem, jako by se noc snažila zahladit stopy toho, co se stalo.
Jenže něco takového zahladit nešlo. Stopy byly příliš zřetelné — hluboké, těžké, táhnoucí se od okraje lesa přímo k prvním domům. Nebyly jednotlivé.
[...]
…Klesla jsem na kolena, pak na bok – jako pytel vyhozený z náklaďáku.
Sníh mi okamžitě promočil kabát, mráz se zakousl do páteře a bolest mě roztrhla zevnitř, náhle, bez varování. Už to nebyly jen kontrakce.
[...]
Ticho na pokoji najednou zhoustlo, jako by se dalo krájet nožem.
Vzduch přestal proudit a přístroje na okamžik ztratily právo vydávat zvuk. Liza se naklonila k miminku a pronesla tiše, skoro něžně — tak,
[...]
Něco se ve mně zlomilo hned ve chvíli, kdy řekl: „Zavolejte si vedoucí.“Neznělo to jako prosba. Znělo to jako verdikt.
Hlavou mi projelo všechno najednou — porušení pravidel, výtka, vyhazov, možná i pokuta. Ruce se mi třásly, když jsem si je utírala o
[...]