Kdysi bylo jejich manželství považováno za příkladné. Andrej a Marina spolu žili téměř dvacet let. Postavili dům, vychovali dceru, sdíleli radosti i strasti. Všechno se ale změnilo v okamžiku, kdy lékaři vyslovili hroznou diagnózu — rakovinu.

Marina se držela, jak nejlépe uměla. Skrývala svou bolest, usmívala se na dceru, snažila se manžela podpořit. Ale Andrej, místo aby byl oporou, začal se čím dál častěji zdržovat v práci. Její alarmující podezření se rychle potvrdila: měl milenku — mladou zaměstnankyni jejich firmy.

Zrada, která se neodpouští

Jednoho dne si Andrej sbalil věci a odešel. Marina zůstala sama, oslabená nemocí, s malou dcerou v náručí. Sousedé se na ni dívali s odsouzením, ale on si toho zřejmě nevšiml. Ujišťoval se, že má právo na štěstí, že je unavený z nemocnice, léků a slz.

Marina ho nedržela násilím. Jen tiše řekla:

• Pamatuješ si, Andreji, zrada se vrací jako bumerang.

Náhoda, nebo osud?

O dva roky později Marina zemřela. Andrej se na pohřbu neukázal — byl na dovolené v zahraničí se svou novou vyvolenou. Ale v den čtení závěti se objevil s jistotou, že dům a úspory dostane.

Ukázalo se však, že všechno není tak jednoduché.

Marina, která všechno předvídala, zanechala podrobný příkaz. Její majetek byl převeden na její dceru a Andrej nic nedostal. Navíc na něj u notáře čekal dopis od jeho umírající manželky.

Nebyla v něm žádná výčitka ani zloba. Jen pár řádků:

„Vždycky jsi říkal, že peníze jsou pro tebe nejdůležitější. Nech je jít tomu, kdo mě opravdu miloval — naší dceři. A ty, Andreji, jsi teď osvobozen od všeho, co jsme spolu vybudovali. Žij, jak umíš.“

Nečekaná rána

Andrej odešel z notářské kanceláře bledý a s prázdnýma rukama. Jeho milenka, když se dozvěděla, že nedostal dědictví, ho brzy opustila. Podnik, do kterého investoval všechno, zkrachoval.

Zůstal sám, bez manželky, bez peněz, bez rodiny. Jediné, co mu zůstalo, byla vzpomínka na to, jak snadno zničil to, co roky budoval.

Ponaučení, které se naučil příliš pozdě

Andrejův příběh se v jejich městě stal téměř legendou. Sousedé šeptali: „Tohle se stane, když zradíte své blízké.“ Lidé ho uváděli jako příklad svým dětem, aby ukázali, že bohatství, vášeň a prchavé štěstí nikdy nenahradí pravou lásku a loajalitu.

A z Mariny dcery vyrostla silná a důstojná žena. Často opakovala slova své matky:

• Loajalita není krásné slovo, ale volba každý den.

Andrej si to uvědomil příliš pozdě. Jeho trestem nebylo to, že zůstal žebrákem, ale to, že ztratil to nejcennější — svou rodinu, která ho bezpodmínečně milovala.