S manželem jsme dlouho snili o společné dovolené, ale okolnosti nám neustále kazily plány. A konečně — vzácné štěstí: pár volných dnů, letenky, kufry, čekání na moře. Koupili jsme si letenky na poslední chvíli a ocitli se v různých řadách letadla. Nedělala jsem si starosti: hlavní bylo vymanit se z rutiny.

Vcházím do kabiny, hledám své místo. Míjím manžela a vidím, kdo sedí vedle něj. Mladá dívka, sotva přes dvacet, v ultrakrátkých džínách, s jasně červenou rtěnkou a vějířovitými řasami. Usmívala se příliš široce, její gesta byla záměrně pomalá, téměř demonstrativní. Nejsem z těch, co dělají žárlivé scény, tak jsem se posadila na své místo a myslela si, že si to všechno jen představuji.

Ale jak let postupoval, její chování se stávalo čím dál vzdorovitějším. Naklonila se k němu příliš blízko, smála se i jeho krátkým odpovědím, „omylem“ se dotkla jeho ruky a požádala ho, aby jí pomohl s taškou. Manžel si držel odstup, ale to ji nezastavilo. A nakonec natáhla své dlouhé nohy a položila si je vzadu před sebe – přímo před jeho obličej, jako by schválně odhalovala každou křivku.

V tu chvíli jsem pocítila chladný vztek. Do té doby jsem se považovala za klidnou ženu, ale teď se ve mně všechno vařilo. Rozhodla jsem se jednat ne skandálem, ale jasně. Zavolala jsem letušku a požádala, abych si mě posadila blíž k manželovi. Když jsem byla vedle něj, usmála jsem se na dívku, představila se jako jeho žena a klidně, ale pevně řekla: „Prosím, pohněte nohama, rušíte cestující.“ Její úsměv okamžitě zmizel, tváře se jí rozzářily.

Posadila jsem se mezi ně. Dívka se snažila předstírat, že se nic nestalo, ale její ramena se napjala, oči se vyhýbaly mému pohledu. Zbytek letu seděla mlčky, bez koketování nebo pokusů upoutat pozornost. Manžel zašeptal: „Děkuji.“ Jen jsem přikývla.

Tato událost se pro mě stala ponaučením. Někdy není třeba křičet ani se ponižovat. Stačí jeden rozhodný krok k nastavení hranic. Neurazil jsem ji ani nezvýšil hlas, ale moje sebevědomí bylo silnější než jakákoli slova. Schopnost chránit sebe a svou rodinu není žárlivost, ale sebeúcta. A čím dříve to pochopíte, tím snáze se vám bude žít.