Tato dívka, narozená v malém městečku skrytém mezi kopci, poznala, co je opravdová chudoba. Byla sedmou v rodině s dvanácti dětmi. Jejich dům vrzal ve větru a jejich skromné ​​večeře se někdy musely dělit. Její otec pil a bil její matku a někdy i samotné děti. Právě v těchto letech si poprvé slíbila: „Odejdu odsud a ujistím se, že o mně všichni vědí.“

Ve škole byla považována za tichou dívku. Její starší sourozenci se střídali v nošení stejného oblečení a ona pracovala v jakékoli práci, kterou mohla, od úklidu domů jiných lidí až po rozdávání letáků. Jejím snem bylo studovat, ale chyběly jí peníze. Své plány si zapisovala na zadní strany starých sešitů: „Založit vlastní podnikání“, „Pronajmout si vlastní byt“, „Pomáhat mladším“. Nikdo tehdy nevěřil, že se tyto dětské čmáranice jednoho dne stanou skutečností.

Prvním krokem ke svobodě byla práce servírky v bistru u silnice. Vydělávala si pár halířů na směnu, ale každou korunu šetřila. Shromažďovala znalosti i peníze: četla knihy o podnikání a brala si v práci přesčasy, aby si mohla zaplatit kurzy. Postupně se v ní rozvíjela železná disciplína. Uvědomila si, že aby se mohla osvobodit, musí nejen tvrdě pracovat, ale také se naučit vidět příležitosti tam, kde jiní vidí slepé uličky.

Příležitost se naskytla, když jí místní obchod nabídl místo nákupčí. Poprvé viděla, jak se budují dodavatelské řetězce, jak se vyjednávají ceny a jak je důležité být sebevědomý. Mladá žena se rychle naučila vyjednávat a uvědomila si, že má talent na prodej. Brzy si otevřela svůj první malý podnik – stánek s doplňky. Přinášel sice malý příjem, ale poskytoval neocenitelné zkušenosti: plánování, marketing a kontrola nákladů.

Zároveň pracovala na svém image. Uvědomila si, že vzhled je nástroj, a tak investovala své poslední úspory do profesionálních stylistických kurzů a poté začala s konzultacemi. Tento krok ji zavedl do světa médií. Novináři se zamilovali do její energie a upřímnosti a veřejnost milovala její rady a upřímnost. Brzy se stala tváří malé televizní show a poté spustila vlastní kosmetickou řadu, do které investovala všechny své úspory.

Cesta nebyla hladká. Partneři ji podváděli, věřitelé požadovali splacení dluhu a kritici ji nazývali „venkovskou dívkou bez vkusu“. Každé selhání však proměnila v lekci. Naučila se základy investování, zvládla právo a naučila se vyjednávat smlouvy, aby chránila své zájmy. V průběhu let se její podnikání rozrostlo do sítě butiků, internetových obchodů a výrobních závodů.

V 50 letech už byla milionářkou, ale tím se nezastavila. Začala investovat do nemovitostí, mediálních projektů a filantropie. S každým dalším krokem se její jméno stávalo stále slavnějším. A když světové bulvární plátky informovaly o jejím jmění – 500 milionech eur – jen se usmála: „Pro mě nejsou nejdůležitější čísla, ale cesta.“

Dnes jí je 77 let. Je symbolem překonávání, moudrosti a síly. Na konferencích hovoří o disciplíně a důležitosti víry v sebe sama, i když vás nikdo kolem vás nepodporuje. Pomáhá ženám ze znevýhodněných rodin získat vzdělání, otevírá centra pro teenagery a podporuje programy na boj proti domácímu násilí.

Její příběh není jen skutečnou pohádkou o Popelce. Je důkazem toho, že vnitřní síla je silnější než okolnosti. Z malého města, přes hlad a ponížení, přes bezesné noci a riziko, se vyšplhala na vrchol, o kterém kdysi psala na zadní stranu školního sešitu. A nyní miliony lidí po celém světě znají její jméno, inspirují se jejím příkladem a věří: nemožné je možné.