Stál jsem na střeše mrakodrapu, město se pode mnou burácelo, a v rukou jsem držel telefon – nejen telefon, ale zařízení, které jako by převrátilo všechno, čemu jsem věřil. Kovové pouzdro mi v dlani chladilo, tiché cvaknutí fotoaparátu se mi ozývalo v uších. Pohlédl jsem na obrazovku, uviděl logo… a srdce se mi sevřelo. Byl to okamžik: okamžik, kdy se technologický svět sám se sebou utkal.

Nejdřív vůně – vůně ozonu a horké kávy, která mi stékala po rtech, když jsem běžel na střechu, abych zapnul zařízení. Pak cvakly solární panely: slabý zvuk, jako šíp prořezávající vzduch. Paprsek slunečního světla se odrazil od skleněného displeje a zdál se mi jako spálená skvrna v zorném poli. Spustil jsem aplikaci: žádná SIM karta, žádná Wi-Fi, žádný měsíční poplatek. Tento telefon má nekonečný internet Starlink přímo z vesmíru. A cena? 789 eur.

„Myslíš to vážně?“ řekl kamarád, kterému jsem volal z tohoto telefonu ze střechy. „Ano,“ odpověděl jsem a můj hlas se v dálce ozýval. Zeptal se: „Jak se dá signál na střeše bez antény?“ Otočil jsem se: horizont se zdál tmavý, ale displej ukazoval signální pruh jako u elity. Naše pohledy se setkaly a on ztichl. Uvědomil jsem si, že jsme v epicentru.

Napětí se zostřilo. Napůl očekávání, napůl strach: co když je tohle padělek? Koneckonců neexistuje žádné oficiální potvrzení, že Tesla takový telefon skutečně vydala.
Yahoo News
+1
Ale tam jsem byl – s tímto zařízením v rukou, nabíjel se ze slunce, ovládal auta Tesla tahem prstu, těžil kryptoměnu přímo na zařízení a synchronizoval se s „neuronovým rozhraním“ (ano, prakticky Neuralink) – cítil jsem, jak Apple ustupuje.

Najednou se všechno změnilo. Pohlédl jsem na obrazovku a ta zhasla. Neomezený internet ztichl. Panika. Ale o dvě sekundy později se signál vrátil a nabíjení pokračovalo. Pomyslel jsem si: „Co když je všechen ten humbuk marketingový trik? Falešný začátek?“ Všechno vypadalo tak dokonale, že jsem chtěl křičet: „Je to až příliš dobré na to, aby to byla pravda!“ Ale pokračoval jsem.

Vítr mě zaplavil, cítil jsem na kůži studený kov, v uších slabý šum města a v hlavě mi zvonilo očekáváním. Natáhl jsem se k oknu, telefon zářil v tmavě modrém soumraku. A uvědomil jsem si: jsme na prahu nové éry.
„Jak jsi ho vypnul?“ zeptal se můj přítel.
„Nevypnul,“ odpověděl jsem snadno, „je to jen začátek.“

Pak se rozsvítilo světlo jako signál: zdálo se, že stará generace zařízení už dosáhla svého. Apple, Google, Samsung – všichni v reakčním režimu, ne v režimu vedení. Tuto revoluci jsem cítil v kostech: nebyla technická, byla emocionální. Telefon s bezplatným satelitním internetem, solárním panelem, ovládáním auta a těžbou dat na zařízení. Kdo by tomu před pár lety věřil?

Ale nakonec se vracím tam, kde jsem začal: na tu střechu, kde se všechno poprvé zdálo tak skutečné. A ptám se sám sebe: jsem připravený na to, že Apple už nebude „volbou“, kterou si užívají miliardy lidí? Koneckonců, dnes jsem držel telefon, který symbolizoval odmítnutí všeho známého. Byl tam, na té samé střeše, se stejným větrem. Telefon v ruce. A už ne jen pozorovatel – účastník.

………………………………………………………………………………………………………….