Ne vyzývavě, ne teatrálně — prostě klidně, bez náznaku studu.
V celém vagónu nastalo ticho. Mladá maminka zůstala zaskočená. Starší žena otevřela ústa, ale slova jako by uvízla někde hluboko.
— Promiňte, — řekl mladík jasně a zřetelně. — Mám otázku. Vám připadá nevhodné, že žena kojí dítě… protože je to „neslušné“? A tohle vám nevadí?
Rozpažil ruce, aby poukázal na sebe.
— Jen tu stojím. A na tom není nic špatného. Stejně tak není nic špatného na tom, co dělá ona. Dítě má hlad — tak jí. Pokud se vám to nelíbí — nedívejte se. Nikdo vás nenutí.
Cestující jeden po druhém začali uhýbat pohledem… a pak se znovu dívat — tentokrát s úplně jiným výrazem. Někdo přikývl. Někdo se pousmál. Studentka na konci vozu povzbudivě kývla na maminku.
A pak se stalo něco nečekaného.
Starší žena, ještě před minutou popuzená a hlasitá, začala blednout. Ruce se jí třásly. Pokusila se něco říct, ale už to neznělo jistě.
— Jen… dřív se to nedělalo… — zamumlala tiše.
Mladík se na ni podíval klidně, téměř vlídně.
— Vaše doba je pryč. Teď je čas tohohle dítěte. A téhle ženy. Oni jsou budoucnost. A my bychom měli respektovat jejich právo žít bez studu za něco, co je naprosto přirozené.
Každé slovo zaznělo jasně.
Maminka tiše zašeptala:
— Děkuju.
Mladík se jen pousmál:
— Neděkujte mně. Vy děláte tu důležitou věc.
Na další stanici jednoduše vystoupil — stejně klidně, jako nastoupil. Nikdo ani neví, jak se jmenoval.
A něco se změnilo: maminka seděla vzpřímeněji, už ne s pocitem rozpaků. Lidé kolem se dívali bez odsuzování, spíše s respektem — možná i s určitou hrdostí.
A starší žena? Už neprotestovala. Dívala se do země, jako by si poprvé uvědomila: možná to nebyla moudrost, jen starý zvyk.
Když vlak dorazil k její stanici, jeden muž se zvedl a uvolnil mamince cestu. Studentka se na dítě usmála. Dokonce i mladík se sluchátky, který celou dobu mlčel, si je sundal a tiše poznamenal:
— Jste skvělá máma. Jen tak dál.
A možná právě to byla největší výhra: žádné křičení, žádné drama — jen okamžik, kdy se lidé přestali dívat s odsudkem… a začali se dívat s úctou.