Přední sklo kokpitu se utrhlo ve výšce několika tisíc metrů — a spolu s ním byl ven vyrván i pilot. Stalo se to 10. června 1990 nad Velkou Británií.

Během několika vteřin se kapitán letu Tim Lancaster ocitl napůl mimo letadlo, držený jen silou cizích rukou — a v tu chvíli to vypadalo jako něco, čemu se nedá uvěřit.

Let na palubě BAC 1-11 probíhal klidně. Cestující netušili, že rutinní let se během okamžiku změní v boj o přežití. Náhlý výbuch, prudký náraz — a čelní sklo kokpitu prostě zmizí. Tlak v kabině okamžitě klesá. Proud vzduchu vyráží ven s takovou silou, že pilota doslova vytrhne ze sedadla.

Jeho tělo uvízne v otvoru. Nohy zůstávají uvnitř, zbytek těla je venku — v ledovém proudu vzduchu při rychlosti kolem 600 km/h. Teplota venku klesá k minus 17 stupňům. Stačí jediná chyba — a zmizí v prázdnotě.

Do kokpitu vbíhá palubní průvodčí Nigel Ogden. Vidí člověka, kterého doslova vysává ven z letadla. Bez váhání ho chytá za nohy. Proud vzduchu je tak silný, že začne táhnout i jeho. Tlak deformuje obličej, ruce kloužou.

Křičí. Ostatní členové posádky přibíhají na pomoc.

Několik lidí se drží pilotova těla, protože vědí, že pokud ho pustí, zemře okamžitě. Druhý pilot mezitím zůstává sám u řízení. Musí zvládnout přistání s poškozeným letadlem, zatímco vepředu probíhá zoufalý boj.

Minuty se vlečou nekonečně dlouho.

Pilot visí venku už několik minut. Jeho tělo naráží do trupu, ledový vítr ho bičuje bez přestání. Mnozí si myslí, že už je mrtvý. Ale nikdo se neodváží ho pustit.

A právě tady se všechno láme.

Posádka se rozhodne nevzdat. Druhý pilot vede letadlo k nouzovému přistání. Ti, kteří drží Lancastera, se střídají, protože jim docházejí síly. Ruce tuhnou, prsty přestávají poslouchat.

Uběhne 10 minut. Pak 15.

Každá vteřina se zdá nekonečná.

Po 22 minutách letadlo konečně dosedá na zem. Napětí ale nekončí — všichni se bojí podívat na pilota. Jeho tělo je nehybné.

A pak přichází okamžik, který nikdo nečekal.

Je naživu.

Tim Lancaster přežil 22 minut na vnější části letadla, při extrémní rychlosti a mrazu. Utrpěl zlomeniny, těžké omrzliny a další zranění. Ale přežil.

Lékaři později řeknou: tohle se téměř nemůže stát.

O půl roku později se vrací zpět do kokpitu.

Tenhle příběh není jen o štěstí. Je o lidech, kteří se odmítli vzdát, i když všechno nasvědčovalo opaku. A o těle, které na hraně života a smrti dokáže víc, než si kdokoli dokáže představit.

Опубликовано в

Добавить комментарий

Ваш адрес email не будет опубликован. Обязательные поля помечены *