Byl to těžký konec směny na čerpací stanici. Dva unavení zaměstnanci se na sebe podívali a řekli, že to byl těžký den, ale konečně si mohli vydechnout. Ticho prolomilo hlasité štěkání. Oba se otočili a uviděli na mokrém asfaltu zrzavého psa. Stál u pumpy, napjatý, a štěkal tak vytrvale, jako by se snažil lidem sdělit něco důležitého.

Zpočátku to vypadalo jako obyčejné podráždění – kdo ví, jací toulaví psi existují? Ale po pár vteřinách bylo jasné, že s tímto psem něco není v pořádku. Jeho pohled byl soustředěný, jeho pohyby byly ostré a jeho štěkání nebylo chaotické, ale spíše soustředěné.

Když se muži přiblížili, pes se na ně vrhl. Jeden ze zaměstnanců se vyděsil a natáhl ruku, jako by se bránil. Pes se ale postavil na zadní nohy, položil mu přední tlapky na hruď a dál mu štěkal přímo do obličeje. Zdálo se, že se ze všech sil snaží upoutat jeho pozornost.

„Nechte mě být!“ řekl druhý podrážděně a dokonce zvíře odstrčil nohou.

Pes se ale nevzdal. Pobíhal kolem, vrčel a znovu na ně skákal. V jednu chvíli kousl do kalhot jednoho z dělníků. Ten zakřičel, ale látka povolila a peněženka mu vypadla z kapsy. Pes ji okamžitě popadl zuby a utekl.

„To je ale parchant!“ vykřikl muž a se svým parťákem se za ním rozběhl.

A v tom se stalo něco hrozného. Zatímco psa honili, za nimi se ozvala tupá rána, pak kovové zvonění a ostré pískání. Otočili se – a čerpací stanice, u které před chvílí stáli, se ponořila do chaosu. Jedna z nádrží unikla, objevila se jiskra a hustý vzduch se naplnil zápachem benzínu. O několik sekund později se zableskl – vyšlehl jasný plamen, který je oslepil. Místo, kde před chvílí stáli, se stalo středem ohnivého pekla.

Pes se zastavil a znovu štěkal. Ale teď v jeho hlase nebylo zoufalství, spíše úleva. Upustil peněženku a spěchal zpět k lidem, jako by kontroloval, jestli jsou naživu.

„To ona nás zachránila…“ zašeptal jeden z dělníků.

V tu chvíli si uvědomili: pes je celou tu dobu varoval před nebezpečím. Možná vycítil únik paliva nebo slyšel zvuk neslyšitelný pro lidské ucho. Možná, když popadl peněženku, chtěl je jen odtáhnout, aby je zachránil.

Hasiči dorazili o několik minut později. Lidé ze sousedních domů, kteří byli svědky podivného chování psa, se na něj nyní dívali jako na hrdinu.

Jeden z dělníků si psa později vzal k sobě. Řekl, že pro něj teď není jen náhodný pes, ale skutečný anděl strážný. Takže se bezejmenný rudý pes, který se objevil na čerpací stanici za deštivého večera, stal symbolem spásy. A pokaždé, když se na té čerpací stanici rozsvítí kontrolka, někdo si vzpomene na to štěkání, které zpočátku dráždilo a pak se stalo hlasem naděje.