Noc byla chladná, deštivá a lepkavá. Stěrače skřípaly o čelní sklo starého taxíku a Marina Nikolajevna svírala volant a cítila na spáncích napětí z neúspěšné objednávky. Byla v sedmém měsíci těhotenství a věděla, že každá cesta ohrožuje její zdraví. Ale nemohla práci odmítnout: půjčky, nájem, dítě na cestě – všechno vyžadovalo peníze.

Večer vyzvedla bohatého klienta v jednom venkovském domě, ale objednávka byla na poslední chvíli zrušena. Prázdná silnice, plýtvání benzínem a hluboká únava – to vše se spojilo a vytvořilo kouli podráždění a beznaděje. V tu chvíli na tmavé dálnici spatřila siluetu muže. Potácel se, padal a zvedal se, jako by bojoval s neviditelnou zdí.

Marina slyšela příběhy o lupičích, falešných „obětech“ a nebezpečích noci. Ale něco uvnitř jí bránilo projít. „Jestli je opilý, půjdu dál. Jestli je zraněný, nemůžu ho opustit.“ Zastavila auto a vyšla do deště. Před ní stál hubený muž s pohmožděným obličejem a špinavým oblečením. Nepáchl alkoholem, jen mokrým hadříkem a krví.

„Hej, jsi v pořádku?“ zeptala se a vzala ho za paži.

Zvedl zrak, vydechl jedno slovo: „Pomoc,“ a bezvládně se zhroutil na krajnici.

Marina se ho i přes břicho snažila vtáhnout do auta. Cesta do nemocnice se zdála nekonečná. Muž tiše zasténal a řekl jen své jméno – Andrej Sergejevič. Žádný průkaz totožnosti, žádné telefonní číslo. Na pohotovosti trvala na jeho okamžitém přijetí a dokonce mu nechala peníze na počáteční ošetření.

Marina se vrátila domů k úsvitu, promočená a s pocitem, že udělala něco bezohledného, ​​ale jediného správného. Ani neočekávala vděčnost – prostě si přála, aby muž přežil.

Druhý den ráno ji probudil řev motorů. Před jejími okny parkovala řada drahých SUV. Vysocí strážní s vysílačkami, muži v oblecích – to všechno vypadalo jako scéna z filmu. Marina zpanikařila: „Stalo se opravdu něco? Možná zemřel? Možná jsem porušila nějaký zákon?“

Zazvonil zvonek. Stál tam tentýž Andrej Sergejevič, teď čistě oblečený, s obvázanou paží a v doprovodu mužů, kteří byli zjevně jeho asistenty. Usmál se unaveně, ale vděčně.

Ukázalo se, že Andrej Sergejevič byl prominentní podnikatel, který po pokusu o atentát zmizel. Hledali ho celou noc, ale on se zázračně dostal až na tu samou dálnici. Nebýt Mariny, mohl zemřít na následky ztráty krve.

Poděkoval jí před svědky, podal jí obálku s penězi a slíbil, že uhradí všechny její mateřské výdaje. Ale to pro Marinu nebylo nejdůležitější: uvědomila si, že její pozdní noční rozhodnutí nejen někoho zachránilo, ale změnilo jí vlastní život.

Toho dne Marina poprvé po dlouhé době cítila, že její laskavost je síla. Už nebyla jen taxikářkou nucenou snášet rozmary svých zákazníků. Stala se hrdinkou svého vlastního příběhu – ženou, která dokázala, že i ve světě cynismu a strachu může soucit změnit osud.