Snila o tom, že bude čistá – na těle, mysli i duchu.
Nakonec se ale její tělo ukázalo jako prázdná skořápka, vážící méně než školní aktovka.
Sedmadvacetiletá Polka Karolina Krzysztof zemřela na Bali, kde byla na „detoxikační dovolené“. Když hotelový personál vstoupil do jejího pokoje, neviděl exotickou turistku, ale ducha – seschlé tělo vážící dvacet kilogramů. Její pokoj byl úhledný, téměř sterilní: pár misek s ovocem, láhev vody, knihy o józe a zdravém stravování. Žádné léky, žádná stopa po panice – jen ticho a fanatismus dovedený do extrému.

Karolina taková nebyla vždycky. Ve Varšavě byla veselou studentkou, milovala zmrzlinu a smála se svým vlastním nedokonalostem. Všechno se změnilo, když na univerzitě slyšela o „fruitariánství“ – dietě, která zahrnuje konzumaci pouze syrového ovoce, několika ořechů a olejů. Jednoduchá myšlenka „očisty“ byla zjevením: jako by uvnitř bylo něco špinavého, co by se dalo smýt jablky a pomeranči. Přestala smažit, vařit a solit – přestala žít v konvenčním slova smyslu.

Zpočátku se objevil pocit lehkosti, návalu energie a potěšení. Sledující na Instagramu psali: „Vypadáš božsky!“ a „Jaký třpyt v tvých očích!“ Karolina začala natáčet videa o „vysokých vibracích“ a „čistých tělech“, hlásala osvobození od „toxinů civilizace“. Čím více lajků ale získávala, tím hlubší se její závislost. Za záři ovocných talířů se skrývala vyhublá žena, jejíž kosti vyčnívaly pod kůží a vlasy jí vypadávaly v chumáčích.

Její online přátelé si všimli alarmujících změn. Stěžovala si na bolesti kostí – lékaři jí později diagnostikovali osteoporózu. Testy ukázaly kriticky nízkou hladinu bílkovin a albuminu. Místo návštěvy nemocnice se však objevily nové příspěvky: „Tělo se brání, protože se čistí.“ Sebezničení se stalo rituálem.

Když ji rodiče v roce 2018 přesvědčili, aby šla na rehabilitaci, skutečně šla – ale jen krátce. Po návratu domů se Karolina uchýlila zpět do své digitální divočiny: lajky, smoothie, mantry. A pak – Bali. „Místo, kde dýchá duše,“ napsala pod fotku pláže. Ve skutečnosti to byl ostrov, kde úplně přestala dýchat.

Podle zpráv v médiích jí na její žádost v hotelu podávali pouze syrové ovoce. Měla zakázáno volat lékaře, protože „skutečné uzdravení přichází zevnitř“. O tři dny později majitel místní kavárny spustil poplach: dívka se na schůzku nedostavila. Když se dveře otevřely, bylo už pozdě.

Je možné zemřít ze snu o zdraví?

Ano, pokud se tento sen stane náboženstvím, o tom není pochyb.

Fruitariánství samo o sobě není smrtelné – při rozumném přístupu může snížit riziko kardiovaskulárních onemocnění a zlepšit metabolismus. Ale v rukou fanatika se i zdravá myšlenka stává jedem. Dieta „80-10-10“ (80 % ovoce, 10 % bílkovin, 10 % tuků) zní jako vzorec pro harmonii, ale v praxi zbavuje tělo vitamínů B12, D, vápníku, železa a tuků, bez kterých se člověk jednoduše rozpouští. Doslova.

Carolinina smrt je víc než jen osobní tragédie. Je to zrcadlo pro generaci, která hledá osvícení skrze omezení, skrze popírání vlastního těla. Žijeme v době, kdy se spiritualita měří kaloriemi a sebeúcta počtem filtrů. Caroline nechtěla zemřít. Chtěla být dokonalá. A svět ji stále více tlačil: „Můžeš být ještě čistší. Ještě lehčí. Ještě lepší.“

Její rodiče se podle deníku The Mirror domnívají, že „vegani a jogíni jí vymývali mozek“. Ale možná to není o veganech. Možná jde o naši kolektivní posedlost být „všímavý“ za každou cenu? Když se každé jablko stává symbolem statečnosti a slabost je téměř zločinem.

Caroline zemřela, ale její příběh není o smrti. Je to varování. O tom, jak je rozdíl mezi „péčí o sebe“ a sebezničením často jen jeden nádech. A pokud vám svět znovu řekne: „Buďte lehčí, buďte čistší, buďte dokonalí,“ možná byste měli reagovat jinak:

„Už toho mám dost. Chci jen žít.“