Slabý řev motoru naplnil místnost vůní surového kovu a benzínu. Kabina se otřásla – srdce letu Air India AI 171 se s trhnutím chvělo, když se zoufale řítil k nebi z mezinárodního letiště Sardar Vallabhbhai Patel. Nápojový stánek cestujících ztuhl – jako by se na zlomek vteřiny zastavil čas. Pak všechno: řev, zoufalství, světlo exploze.

Hořká ironie: zbrusu nový Boeing 787-8 Dreamliner, symbol technologické éry, se stal dějištěm jedné z nejstrašnějších tragédií.

Byla to první oficiálně zaznamenaná ztráta tohoto typu letadla. I v prvních sekundách vše vypadalo jako normální let: kabina přešla do režimu vzletu, cestující si už utahovali bezpečnostní pásy… A pak – zoufalý signál Mayday, který spustil alarmy v uších posádky a řídících letového provozu.

Výbušný okamžik: letadlo se náhle zřítilo a narazilo do studentské koleje lékařské fakulty v Ahmadábádu.

Budovu zachvátily plameny, zdi se třásly a kouř stoupal jako oblaka neúprosné viny. Stále se našel někdo, kdo přežil… jeden.

Měl štěstí – ale tisíce dalších… ne.

Krátce po katastrofě letecká společnost oznámila: 241 z 242 lidí na palubě zemřelo.

Uprostřed této hrůzy se však vaří další detail: „odložené vyšetřování“.

Došlo k porušení? Technická porucha? Nebo řetězec chyb, které se propletly bez varování? Podle generálního ředitele Air India ani letadlo, ani předpisy neporušily nic, co by vyžadovalo okamžité změny.

A pak – zvrat: vynořuje se jiný příběh. Série incidentů týkajících se letecké společnosti podkopává důvěru: selhání autopilota, alarmující „poruchy“…
Zdálo se, že vše směřuje k jednoduché technické poruše – ale pak se najednou ukázalo, že vyšetřování se týká „provozních manuálů, flotily a počáteční výrobní série“ letadel z let 2012–2013.
Falešný začátek: zpočátku se řešení jeví jako úmyslné selhání stroje, ale ve skutečnosti jde o roky provozu, pravděpodobně zakořeněné v systémových problémech.
Cestující nastupující do tohoto letu již viděli záři trupového okna a cítili vibrace křídel. A teď – kouř, křik, otevřené dveře vysoko nad městem. „Všechno jsme dělali jako obvykle,“ mohli říct piloti. Ale ne všechno bylo „jako obvykle“. Někdo se opozdil s prohlídkou, někdo byl dlouho mimo provoz, někdo udělal chybu. Otázka zní: měl by jeden člověk, jedna chyba stát stovky? Mohl se řetězec faktorů rozvinout jako katastrofální lavina?

V kokpitu vypukl krátký dialog:
— „Co je to za signál?“
— „Nevím – motor reaguje divně.“
— „Dobře, vracíme se.“

A – nic. Věta byla přerušena. Před explozí byly zachyceny poslední snímky trajektorie a pak – ticho.

Nyní se část značky Air India, součást světového letecko-historického dědictví, musí smířit s realitou: s těžkým a zdlouhavým rozhodnutím. Tři Boeingy 787-8 byly okamžitě vyřazeny z provozu.

Poslední slova – to první zadunění motoru – teď zní jinak. Nepředpovídalo let do Londýna; předznamenávalo inspekci, přepracování, zprávu a možná i změnu nadmořské výšky. Svět se zvedl – a teď padá? A my sledujeme, jak se odráží zpět, jen aby se znovu zvedl.

Závěrečná scéna nás vrací na začátek: to hučení motoru, naděje na let, dech skrz sevřené popruhy… A teď se tento zvuk stal ozvěnou úzkosti. Každý vzlet je malou sázkou důvěry. A tady byly sázky příliš vysoké.