Narazilo to do stromů, jako by se zastavil čas. Viděl jsem to z okna kavárny: stříbrný Range Rover, smyk, tupé zadunění kovu a – v okamžiku – všechno kolem ztichlo. Lidé v šoku, křik, světlomety, kouř z pneumatik… a uprostřed toho všeho postavy dvou bratrů Baldwinových, sražených k zemi, ale živých.

Když jsem se rozběhl blíž, slyšel jsem jednu ženu šeptat: „Křičí… Hýbe se Stephen?“
Jiná žena roztřeseně odpověděla: „Ano, dýchá… ale auto… je to noční můra.“

Zápach spáleniny, skřípění kovu, třpyt vraků pod ostrým říjnovým sluncem – všechno bylo jako záběr z noční můry. Reflektory, blikající světla sanitek a policejních aut se mísily v chaotickém tanci. Viděl jsem, jak Alec zvedl ruku – jako by chtěl dokázat, že tam stále je, že stále dýchá.

Nejdřív jsem si myslel, že je to jen hrozná nehoda – překážka, která se objevila z ničeho nic, nehoda, kterou jste nemohli předvídat. Pak se ale začaly šířit zvěsti: popelářský vůz – údajně obrovský, jako monstrum – zablokoval silnici. Řidič Range Roveru údajně prudce uhnul, aby se vyhnul srážce, a narazil do stromu.

AP News
+2
People.com
+2

A pak, v nejtemnější chvíli – špatná odbočka: někdo tvrdil, že se nikomu nic nestalo. Že to byla jen taková nehoda, ale nic víc. Slyšel jsem jednoho očitého svědka říkat: „Vystoupili a jen tam stáli, třásli se… nikdo se nezranil.“

Ale můžete jen tak projít kolem? Je pravda, že Hollywood nemá žádné otázky? Uvěří všichni, že v srdci tohoto chaosu je jen „popelářský vůz v zatáčce“?

„Alecu?“
„Jsem v pořádku…“

Slova se vytratila, chraplavě, jako by mu hlas zamrzl uprostřed věty. V tu chvíli to bylo, jako bych zadržoval dech.

Později policie vydala prohlášení: viníkem byla reakce na pohyb někoho jiného, ​​mokrou vozovku, bláto dotýkající se pneumatik.

The Daily Beast
+3
E! Online
+3
NBC Connecticut
+3
A dokonce i záznam z palubní kamery popelářského vozu, jak se říká, ukáže okamžik, kdy se auto vynoří zpoza boků a narazí nejprve do poštovní schránky a pak do stromu.

The Daily Beast
+1

Ale nevěřím, že je to tak jednoduché. Viděl jsem jejich tváře: strach v očích, otázku „proč?“. Proč se takoví lidé, takové osudy ocitly v epicentru tohoto tragického okamžiku? Proč je Hollywood opět na pokraji šoku?

Vracím se k té samé scéně: kov, světlo, stíny, výkřiky, okamžik před nárazem – a vidím, že to není jen opakování začátku: na konci je stejné ticho, ale už ne prázdné. Slyším šepot: „Stále jsou tady.“

……………………………………………………………………………………………..