Požár vypukl tak náhle, že si sousedé mysleli, že jde o zkrat. Když ale hasiči vyrazili dveře a našli na posteli ohořelé tělo muže, vedle něj kovové trosky a na stěnách stopy roztaveného plastu, bylo jasné: tohle nebyl obyčejný požár. Byla to exploze.

Osmatřicetiletý Tallmadge D’Elia se dlouhodobě potýkal se závislostí. Kouření se stalo jeho slabinou, ale také neustálou hanbou. Vaping se zdál jako spása – čistá pára, bez zápachu, bez kouře, bez odsuzování. Často přátelům říkal: „Není to škodlivé. Je to krok k lepšímu životu.“ Tu noc znovu sáhl po zařízení, aniž by si uvědomil, že v rukou drží miniaturní bombu.

Mechanický mod – přesný typ vaporizéru, který používal – neměl omezovač napětí. Byl napájen přímo z baterie, což zvyšovalo chuť, hustší páru a smrtící riziko. Sebemenší chyba při montáži, kapka přebytečné tekutiny na kontaktu a baterie se proměnila v granát.

Soused později hlásil: „Slyšel jsem lupnutí, jako výstřel. Pak prasknutí. Plameny už byly v oknech.“ Když hasiči vtrhli do domu, kouř byl tak hustý, že jím nepronikly ani baterky. Na podlaze ležela roztříštěná vaporizérová cigareta a dva kovové úlomky byly později nalezeny… v lebce majitele.

Rentgen odhalil, že k explozi došlo přímo vedle jeho obličeje. Oheň zachvátil jeho polštář, záclony a stěny. Podle pitvy utrpěl D’Elia popáleniny na 80 % těla. Ani se nestihl zvednout. Všechno se to stalo během několika sekund.

Lékař, který se pitvy zúčastnil, přiznal: „Viděl jsem toho hodně, ale zabíjet relaxačním zařízením je nová noční můra naší doby.“

Technologie, které slibovaly bezpečnost, se stávají pastí. Kolik lidí drží v rukou taková zařízení, aniž by si uvědomovali, že se uvnitř skrývá stejný princip jako v lithiových bateriích explodujících telefonů, dronů a notebooků? Jen zde – bez ochrany, bez pojistek, bez hranic.

Tallmadgeova rodina se dlouho odmítala vyjadřovat. Jen o několik měsíců později jeho otec krátce řekl: „Chtěl být jen zdravější.“ A v této frázi se skrývá tragédie – jako by člověk udělal krok k životu a pak vstoupil do smrti.

Na internetu se diskutovalo, zda šlo o nehodu, chybu, podvod? Forenzní vyšetření však nenechalo nikoho na pochybách: zařízení explodovalo zevnitř. Teplo nahromaděné v baterii zapálilo lithium. A pak – nezastavitelná řetězová reakce.

Dokáže si někdo představit, že zvyk, který se stal rituálem, jim jednoho dne exploduje přímo do obličeje? Co se skrývá za touto údajnou bezpečností – kapsle s výbušnými chemikáliemi?

D’Eliův přítel později napsal v jeho vzpomínkách: „Vždycky byl opatrný. Kontroloval baterie, hlídal e-liquid. Jen nevěděl, že tento model je jako ruská ruleta.“

A tady je otázka, kterou nelze zavrhnout: pokud zemřou i ti opatrní, co čeká ty, kteří vůbec nepřemýšlejí?

Po tragédii výrobce nikdy nepřevzal odpovědnost. Žádná omluva, žádná kompenzace – pouze suché prohlášení na webových stránkách: „Společnost nenese odpovědnost za uživatelské úpravy zařízení.“

Ale kolik kupujících chápe, že každá „úprava“ je krokem na ostří nože? Že trend domácích vaporizérů, „husté páry“ a „ručního ladění“ není hra, ale chemická ruleta s tělem a obličejem?

V místě požáru se dlouho vznášel zápach roztaveného kovu a plastu. Sousedé říkali, že dům se zdál být prostoupen touto smrtí – tichou, náhlou, bez šance na záchranu.

A přesto největší hrůzou není oheň, ale podvod: vapování mělo být symbolem svobody od nikotinu, čistoty a kontroly. Místo toho se stalo připomínkou toho, že člověk nikdy plně neovládá to, čemu nerozumí.

Tallmadge D’Elia nevěděl, že venku bude té noci takový klid – žádný vítr, žádný déšť, jen slabá vůně moře z pláže v St. Petersburgu. Jeho poslední dech nebyla pára – byl to plamen.

A možná právě toto je ten nejděsivější paradox: to, co mu mělo vyčistit plíce, mu navždy zastavilo dech.